Proti Kladrubům to prý byla lehká práce, soupeř patří mezi ty slabší. Ale… „Zápas to byl určitě lehčí, ale na druhou stranu hrajeme líp se silnějšími týmy. Máme totiž tendenci se přizpůsobovávat hře těch papírově slabších,” tvrdí Trojan.

Jak padl jeho hattrick, za který do klubové pokladničky zaplatil tři stovky? „První gól byl z penalty, druhý ze střely za šestnáctkou a třetí po rohu hlavou. Každý byl úplně jiný.”

Jiří Jarošík
Jarošík o soužití s ruskou manželkou: Každý máme svou pravdu. Válku nechce nikdo

V Unčíně, který ale hraje už dlouhá léta v Krupce, kromě Trojana umí dávat góly i jiní. „Nijak nesoupeříme, máme radost, když se trefí kdokoliv. Střelecky se teď daří Mírovi Pokornému, dává krásný góly z přímáků. Důležité góly začíná dávat Jára Kasjan, tři body nám zajistil například v Hrobě.”

Unčín je první, za ním je několik hladových mužstev, které by také chtěly do kraje. „My si už před sezonou řekli, že chceme zpět. Myslím, že tým na to máme. Sezona je zatím povedená. Už příprava byla velmi kvalitní, chodilo hodně kluků; navzájem jsme se hecovali k lepším výkonům a na všech byla vidět velká chuť uspět.”

Miroslav TrojanMiroslav TrojanZdroj: Deník/František Bílek

Trenérem Sokola Unčín je David Toncar, který jako hráč zanechal velkou stopu v Krupce. Nezkazí prý žádnou legraci, je plnohodnotným členem unčínské party. „On si s náma dá třeba báčko, v hospodě pak šipky. A taky umí zařvat,” usmívá se Trojan.

Právě parta je největší devízou Unčína. „Já mám klub hodně rád. Bereme se všichni navzájem víc než jen jako tým. Spíš jsme taková druhá rodina. Dřív jsem hrál dlouho v Krupce, ale nikdy tam nebyla taková parta, jako je v Unčíně. To je pro mě důležitější, nikdy jsem fotbal nehrál za každou cenu pro peníze, jako hrají někteří.”

Radost hokejistů Bíliny v mlhavém oparu při zápase s Roudnicí
Mlha v Bílině ukončila krajský šlágr. Šlo o zdraví? Nebo se Roudnice Draků bála?

V Unčíně hraje Miroslav Trojan se svým bráchou Jiřím, který je brankářem. A prý dobrým brankářem! „Momentálně má fakt výbornou formu, za výsledky vděčíme hodně jemu,” chválí brácha bráchu.

Trojanové téměř vždy hráli spolu, společně prožívají výhry i prohry, dokonce spolu pracují jako sádrokartonáři v Německu. A čas od času se škádlí, což je u sourozenců normální. „Hlavně spolu od dětství snad ve všem soutěžíme. Bývá to hodně vyhrocený, hádky typu ´nic mi nechytíš, nic mi nedáš´ jsou častý. I při práci se dokážeme pohádat.”

A jak by to dopadlo, kdyby Míra kopal na Jirku deset penalt? „I když má tu skvělou formu, tak sedm z deseti penalt bych mu měl dát. Navzájem se ale známe hodně dobře. On ví, kam to nejradši kopu, a já zase vím, jaká je jeho silnější strana,” říká forvard Unčína.

Oba bratry, základní stavební kameny Sokola, z hlediště podporuje babička. A není to podpora obyčejná, je totiž hodně hlučná. „Babička je asi největší unčínský fanoušek. Hrozně moc to prožívá; řve na rozhodčí, na protihráče, se všema se hádá. Jakmile je na nás faul nebo něco, tak slyším z tribuny jen sprostá slova. To manželka, která také hodně chodí fandit, je objektivní, fotbalu rozumí. Babičku se snaží kolikrát krotit.”