Je to gólman z nouze, před třemi roky se proháněl na křídle. Pak ale na něj trenér Mixa ukázal a musel do branky. „Nebyl brankář. Já mám reflexy, už jsem dřív chytal. V Turnově a v Proboštově za juniory. Tak jsem šel. A trenér byl spokojený,“ usmívá se malý muž, kterého poznáte podle nezaměnitelného šátku na hlavě, s nímž chytá. "Ale když vidím, že to i vepředu vázne, tak možná v poli chybím," popichuje spoluhráče rošťácky. 

24letý Frank je multisportovec. Hrál florbal, skákal do výšky a díky volejbalové rodině se neztratí ani pod vysokou sítí. To je paradox, protože do výšky nenarostl. „Občas mám problém při rozích, standardkách, prostě při vysokých míčích. Ale vynahradím to něčím jiným, třeba těmi reflexy,“ usmívá se. Zpod trička se mu rýsují svaly, pro brankáře má opravdu netypickou postavu. „Já jsem sádrokartonář, takže se udržuji i v práci. Teď tréninky nejsou, s kluky asi dohromady nějaké běhání nedáme, tak jsem rád, že fyzičku díky práci neztratím. Dělám v rodinné firmě, můj šéf je otec. Snad o zakázky nepřijdeme, většinou ale máme už máme známosti. A cizí nás snad budou také chtít, nebudou se bát,“ věří kladrubský sympaťák.

Až skončí koronavirová pauza, přeje si výrazné zlepšení svého týmu. „V posledním utkání s Košťany nám nešlo vůbec nic. Nevěděli jsme, co hrát, jak střídat. Je to tím, že nám chybí trenér Mixa. Už aby se vrátil. Snad mu pauza pomůže v tom, aby se dal do kupy. Přeji mu hodně zdraví, všichni už se na něj těšíme!“


Načítám tabulku …