Sportovcem je od útlého věku. „K hokeji mě přivedl táta, který to hrával na té úrovni jako já, na té pralesní. Hrál amatérsky na žízeň,“ rozesmál se se sedmadvacetiletý Smejkal. „A chvilku potom jsem začal chodit i na fotbal,“ doplnil.

A jak je těžké oba sporty sladit? „Teď je to momentálně jednoduché,“ zasmál se Smejkal nad tím, že hokej i fotbal v tuto dobu drží na pomyslném semaforu červená. „Ale samozřejmě se snažím stíhat obojí a vždycky se to dá nějak skloubit. I když jak jsem starší, je to čím dál tím víc těžší. Může přijít rodina, nebo teď plánuji stavět. Přibyla práce, kde my naštěstí vychází vstříc, ale už to nejde na takové úrovni, jak bych si představoval,“ doplňuje hokejista a fotbalista v jednom, který pracuje u policie.

Pavel Pilík.
Druhá kariéra fotbalisty Pavla Pilíka: ligové trávníky vyměnil za staveniště

V mládí někdy stíhal i dva zápasy za den. „Párkrát jsem si to vyzkoušel, ale z toho pak člověk týden marodí,“ se David Smejkal, který se nechal „zavařit“ i v minulém roce. „Dva zápasy za víkend jsem několikrát absolvoval, ale je to o zranění. Člověk si pak řekne, že mu to za to nestojí, protože tohle ho neživí,“ doplnil.

Pokud se však termíny fotbalových a hokejových zápasů střetnou, který sport dostane přednost? „Těžko říci. Fotbal je dlouhodobější, tráví se tam více času, takže možná hokej, hlavně v době, když se hraje play-off,“ tvrdí univerzál, který sice nerad prohrává, ale priority má postavené jinak. „Já oba sporty dělám hlavně kvůli kamarádům a tomu, že mě to baví. Máme dobrou partu. Dokud budu platný, budu rád dál hrát. A myslím, že jsem dost soudný na to, že až to ucítím, tak skončím. Už nemám potřebu si něco dokazovat, to už se rozhodlo v mladším věku, že z toho nic nebude,“ směje se.

A zároveň utvrzuje v tom, že mezi hokejovým a fotbalovým táborem nevraživost nepanuje. „Telč je taková vesnice, všichni se známe. Rivalita je spíš s Třeští, která ale hokej nehraje, takže jen ve fotbale,“ poukázal na vyhlášená derby dvou sousedních měst. „Na tyhle zápasy se samozřejmě těšíme, ale je to taková zdravá konkurence. Na hřišti si nic nedarujeme, ale po zápase nemám problém si s nimi dát pivo,“ dodává Smejkal.

Kapitán Svéradic Martin Heimlich (na archivním snímku v bílém dresu) v souboji s protihráčem z rokycanského béčka.
Přežil děsivou nehodu. K fotbalu se však vrátil, na hřišti je šest dní v týdnu

S letošními ročníky se ale pomalu a jistě loučí. „Hokej mi bylo už dříve jasné, že to nedopadne. A i na to, jestli se dohraje fotbalová sezona, mám spíš střízlivý pohled. Podle mě se tenhle rok nedohraje. Nemám cenu blbnout za každou cenu. Mělo by to jít stranou. Důležité je zdraví,“ má jasno.

Formu se však přesto snaží udržovat neustále. „Letos jsem ještě na rybníku nebyl, i kvůli karanténě, ale plánuji jít. Jinak zimní fotbalová příprava probíhá individuálně. Chodíme běhat. Ti mladí mě k tomu dotlačili. Abych jim stíhal, tak chodím také. Ale celkově je potřeba mít pohyb. Nic nedělat by nebylo dobré,“ reaguje David Smejkal, který je smířen s tím, že za článek v novinách bude muset něco zaplatit do obou kas. „Já jsem pokladník, to uznávám a nemám s tím problém,“ zasmál se.