Kliknutím zvětšíte
Kauza Studenec: Fotbal neobtěžuje, bubny ano
Můj dům, můj hrad? Tohle přísloví je ve Studenci tabu. V podkrkonošské obci totiž už několik let doslova válčí místní rodina s fotbalovým klubem. Jejich sporem se dokonce zabývají soudy.
Kauza odstartovala v roce 2016. „Žádáme vás o bezvýjimečný zákaz zahrnující troubení na trubky a bouchání všeho druhu. S těmito projevy nebudeme nikdy souhlasit,“ napsal Karel Pokorný ve stížnosti zaslané obecnímu úřadu. Svůj další postup proti zdejšímu celku popisuje na speciální internetové stránce. „Tam se nedá žít,“ řekl na zastupitelstvu obce.
Od té doby už uplynulo více než šest let a ze sousedského sporu se stal regulérní konflikt. V takřka dvoutisícové vesnici se pochopitelně všechno rozkřiklo. Místní starousedlíci, fanoušci fotbalového klubu, těžko kousali kverulanta.
Došlo na naschvály, hlučné oslavy a vulgarity směrem k rodině u domu za hřištěm.
Každá mince má ale dvě strany. „Snažili jsme se domluvit, jenže pan Pokorný s námi jednat odmítl,“ prohlásil sekretář klubu Petr Junek, který prozradil, že jablkem sváru byla rovněž přestavba kabin.
V akci „decibelometr“
Reportérka Deníku Jana Ryantová vyrazila osobně na utkání Studence v krajském přeboru. Její zjištění? „Bubny jsou slyšet na dálku, ale přirovnala bych to k sekačce,“ uvedla. Svou reportáž navrch podložila měřením hluku na běžné aplikaci. Výsledek? Rámus ve sledované vzdálenosti (poblíž domu žalobce) dosáhl maximální úrovně 88 decibelů.
Nakonec se zapřisáhlí nepřátelé potkali v soudní síni.
Verdikt okresního soudu v Semilech znamenal porážku klubu, byť fotbalovou terminologií byla blízko remíza.
Rozsudek o zdržení se neúměrného hluku lze v kostce interpretovat takto: „Fanoušci mohou fandit, ale nesmí bubnovat a troubit.“
Přesto se i na podzim na půdě účastníka krajského přeboru bubnovalo. Oba účastníci se odvolali a žalovaná strana získala mocného spojence. „Pomáhá nám fotbalová asociace, zajistila nám právní zastoupení u krajského soudu,“ říká Junek.
Pokud by se totiž klub nebránil, mohl by vzniknout nepředstavitelný precedens.
Znamenal by konec fotbalu, jak jej známe. Na Slavii, reprezentaci i malé vesnici.
Judikát: Hluk z fotbalu je v pořádku
Případ ze Studence není zdaleka tak absurdní a ojedinělý, jak by se mohlo na první pohled zdát. České soudy pamatují obdobné spory, v nichž vlastníci nemovitostí zažalovali kvůli obtěžujícímu hluku sportovní oddíly.
Rok 2015 byl pro fotbalové Česko skoro až přelomový. Přitom se o tom pořádně nepsalo, nikdo neslavil. Jenže verdikt Nejvyššího soudu znamenal pro kluby a sportovce podstatné vítězství. Důvod? Hluk z fotbalu byl uznán jako přiměřená imise.
Protihluková ochrana kvůli dětem
Policie, stížnosti na město, hádky. Hřiště v Karlových Varech bylo trnem v oku dvěma rodinám z přilehlých domů. Tréninky malých capartů je rušily natolik, že případ dotáhly až k soudu. „Byli jsme uvedeni v omyl, původně tu mělo stát dětské hřiště, ne plocha na fotbal,“ zněl argument obyvatel tamní čtvrti Sedlec. Deník o případu psal v roce 2013, soud totiž dal za pravdu žalobcům, což bylo dvojnásob pikantní – klub totiž dostal na hřiště dotaci. Po několikaměsíčních jednáních vyřešili funkcionáři a politici problém mazaně – protihlukovou bariérou.
Rodina z Olomouce se léta soudila s místní Sigmou ohledně tréninkového hřiště. Nelíbil se jí celodenní provoz kousek za okny, křik hráčů i pokyny trenérů. Začalo to okresním soudem (toto kolo vyhrál žalobce), následně tento verdikt zrušil odvolací soud (zastal se žalovaného klubu). Spor trval více než sedm let. Dovolání rodiny posléze neprošlo.
V rozsudku Nejvyššího soudu se píše mj. toto: „Hlukové zatížení je vlastní výkonu dané sportovní činnosti, ničím z obvyklé realizace tohoto typu sportu nevybočuje a odpovídá standardnímu provozování tohoto sportovního odvětví v jiných krajských městech.“ Paradox? Rozsudek byl pro Olomouc skoro zbytečný. Tréninkové hřiště bylo prodáno za více než 60 milionů a ustoupí zástavbě.
Florbal v Praze bez hudby
Sparta, byť ta florbalová, má problém s arénou na pražském Barrandově. Zápasy či turnaje se tady musí obejít bez jakéhokoliv ozvučení. Zakázány jsou tady hudba, hlasatel, všechno. Důvod? Za halou je sídliště a místní si na hluk stěžovali na radnici. „Zákaz jsme vlastně zdědili po předchozím majiteli. Ale chceme mít s obyvateli dobré vztahy. Hala bohužel funguje jako zesilovač a venku je hluk slyšet mnohem více než uvnitř,“ uznává předseda klubu Václav Culka. Obvykle tu hrají ženy či junioři. Zvykli si, že přípravu na utkání absolvují se sluchátky na uších…
Nefanoušci, sem se nestěhujte
Bubnování a hlasité projevy na fotbale nejsou zdaleka specifikum, které by měli jen a jen ve Studenci. Naopak, jak se můžete dočíst ve vybraných (a zkrácených) příbězích od reportérů Deníku, existuje dost klubů z nižších soutěží s věrnými příznivci. Klidumilovní nefanoušci, do těchto míst se pro vlastní dobro nestěhujte.
Nová Ves: Vuvuzely, dýmovnice a celebrity
Víte, že Jiří Štajner pořád kope do balonu? Obléká dres Nové Vsi, klubu z malé obce na Liberecku, kde si užívá značné podpory publika. Fanoušci jsou pěkně hluční. „Používají i pyrotechniku, kterou však odpalují mimo fotbalový pozemek. Navíc řada z nich jsou hasiči, takže následně dýmovnice v našich barvách zasypou pískem,“ líčí šéf oddílu Martin Maťátko. K vidění a poslechu jsou bubny, trumpety i vuvuzely, které připomínají nálety vos. Možná si vzpomenete, byly hitem po mistrovství světa v Jihoafrické republice. Atmosféra baví i dalšího někdejšího profesionála, mezi diváky se často objeví exbrankář Ladislav Maier.
Třebětice: Střídání u paliček a oslavy s traktorem
Třebětice, malá obec v okrese Jindřichův Hradec, žije fotbalem. Kromě mladších i starších fanoušků a žen tu mají „tvrdé“ jádro, které se velice rádo střídá u paliček. „Obvykle mají jeden buben, ale na derby s Dačicemi přitáhli tři,“ usmívá se manažer klubu Josef Bastl. Žádné protesty a stížnosti, naopak. Za postup dostali hráči od místních speciální odměnu. „Připravili jsme jim spanilou jízdu na dvou vlecích za traktorem. Byl tam i ohňostroj,“ dodává vůdce kotle Tomáš Bastl.
Hodolany: Fanoušci se složili na pokutu za světlice
Dokážete si představit Františka Čupra (ředitele Sparty), jak diriguje kotel? Nemožné. Přesto je tahle dvojrole v Česku možná. Konkrétně u Sigmy v Olomouci – ne té ligové, ale v Hodolanech, které hrají I. B třídu. „Stadion je kulturní centrum celé čtvrti,“ říká hrdě předseda a zároveň kotelník Martin Čechovský. Obnovil klub, zlákal sem Marka Heinze… A místní si užívají zajímavé zápasy. Na tribuně to žije, světlice jsou skoro pravidlem. Když za ně klub vyfasoval trest od krajského svazu (zápas nebyl přerušen, pyrotechnika byla ohlášená), na pokutu se složili fanoušci. „Ve sbírce jsme vybrali dvojnásobek,“ dodává Čechovský.
Baťov: Virbl s chrastítkem a návštěva z Německa
Patří k nadprůměru v divizi E, ale často se stává, že fotbalisty Baťova z Otrokovic zastíní jejich fanoušci. Proslulá je především skupinka, jež se označuje jako „Záploťáci“, protože tým povzbuzují od plotu. Tam dělají choreografii, tam vytahují své hračky, k nimž přibyl i virbl s chrastítkem. „A pak křičíme, zpíváme. Schází se nás až osmdesát,“ přibližuje muž přezdívaný Malej Pepek, jeden z bubeníků. Na unikátní moravskou atmosféru se dokonce přijeli podívat fanoušci z Německa.
Pro zvětšení klikněte na obrázek:
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
