Poprvé Stibor nastoupil za „skláře" 13. září 1957 ve druhé lize proti Slavoji Liberec. Teplice se tehdy jmenovaly Tatran, na hřišti u drožďárny vyhrály 4:0. Na jaře 1964 byl u toho, když se severočeský celek po dlouhých dvanácti letech vrátil do nejvyšší soutěže.

Celkem Emil Stibor vybojoval 111 prvoligových a 84 druholigových utkání. Nastoupil také v domácích i evropských pohárech, díky čemuž jeho bilance čítá 236 soutěžních startů za Teplice! Do listiny střelců se zapsal celkem jedenáctkrát.

Socialistické časopisy a noviny o sportu
KVÍZ: Stadion, Gól, Štart... Pamatujete si na tyto sportovní časopisy a noviny?

Za klub z lázeňského města později nastupoval rovněž jeho syn Petr a v mládži i vnuk Jan.

Emil Stibor vyrůstal a první fotbalové krůčky dělal v Srbicíh. Hrál také lední hokej. Než ale vznikl v Nových Srbicích fotbalový oddíl, kopal za Baník Modlany. V roce 1956 přestoupil do Teplic, nejprve hrál za dorost. Věrný teplickým barvám byl až do roku 1970, pouze dva roky na vojně byl hráčem Baníku Most. Bez fotbalu nedokázal být i po konci vrcholové kariéry. Na nižší úrovni proto hrál v Dubí, kde se věnoval i milovanému hokeji.

Trenér Modlan Michal Doležal
Aby vesnické kluby dávaly svým hráčům výplaty? Nesmysl! štve Doležala z Modlan

Stibor hrál hokej tak dobře, že měl v mládí nabídky z Chomutova i z Litvínova, jenže chtěl být mezi svými. Miloval kamarády, partu, byl skvělým vypravěčem, ale zároveň uměl i naslouchat.

Platil za poctivého defenzivního hráče, který na hřišti vypustí pro tým duši. Však také Stibor odcházel do kabin s pořádně propoceným dresem.

Čest památce Emila Stibora!