Kliknutím zvětšíte
Mohlo by se říct, že se s mikrofonem narodil, trému totiž nemívá. Když před několika lety byl indisponován teplický mluvčí Martin Kovařík, vzal za něj i tiskovou konferenci. „Já jsem nikdy neměl problém mluvit, nebál jsem se,“ říká 51letý nevysoký muž.
Fridrich ale přišel k mikrofonu tak trochu náhodou. Na podzim 1995 hrály tehdy druholigové Teplic pohár s Chebem a hlasatel nebyl k dispozici. „Přišel za mnou tehdejší sekretář František Šnobr, jestli bych ten zápas odmoderoval. Vyhráli jsme 4:1 a já zůstal.“
Před nedávnem mu na Stínadlech tiskli pravici k čtvrtstoletí, gratulace poslali kamarádi, známí, hráči z kabiny i řada těch fotbalistů, kteří žluto-modrý dres oblékli v minulosti. „Dřív jsem se smál Lubošovu památnému TE-PLI-CE-DO-TO-HO! ale když jsem pak za ně hrál, tak mi to přišlo strašně příjemný. Bylo fajn vědět, že máme v zádech někoho, kdo nám fandí za jakýchkoliv okolností,“ vysekl poklonu například současný trenér Příbrami Pavel Horváth.
Hlásí také zápasy teplického béčka na stadionu v Dubí Pozorce a pokud čas dovolí, mikrofon do ruky bere i v Proboštově, který hraje I. A třídu. „Teplice, Dubí, Proboštov - vše je pro mě stejné. Jen v Teplicích bývá daleko více lidí. Ani příprava není rozdílná, já se totiž moc nepřipravuji. Paradoxně víc na Proboštov, protože nižší soutěže tolik nesleduji,“ přiznává fotbalový nadšenec, který v televizi a na počítači s oblibou sleduje všechny zahraniční ligy.
Fridrich tak má přehled o tuzemských i zahraničních komentátorech, žádný vzor ale nemá. „Nikdy jsem ho neměl. U nás se mi líbil třeba Štěpán Škorpil. Mám totiž rád klidný projev. Nějaké velké emoce a show mě nepřitahují. A ani sám to neumím. Ze současných komentátorů mám rád Jirku Štěpána. Přijde mi daleko vtipnější než Míra Bosák. Když se potkáme, tak mu říkám, ať Teplice nepomlouvá,“ směje se Fridrich.
Právě to, když jsou jeho Teplice komentátory haněné, mu vadí. Nejvíc pak, když se Bosák & spol. trefují do prázdného hlediště. „Máme stadion pro 18 tisíc diváků. Je jasné, že návštěva tří tisícovek vypadá jinak u nás a jinak například v Mladé Boleslavi nebo Karviné, kde jsou naopak stadiony malé.“
Luboš Fridrich, bývalý brankář Dubí, by si přál zůstat v hlasatelně Stínadel až do smrti, pokud to půjde. Fotbalové Teplice jsou jeho životním osudem, dýchal by za ně. Mikrofon bere s hrdostí, vždyť poprvé byl na stadionu, který stojí na místě bývalé katovny, už v roce 1973. To mu ještě ani nebyly čtyři roky. „Jsem velký teplický fanoušek. A i za mikrofonem fandím.“
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
