„Na začátku zápasu jsme byli nervózní, možná to bylo tím, že jsme věděli, že po výhře Příbrami musíme vyhrát. Jen jsme dostupovali, měli jsme vše daleko, nebyli jsme na balonu. Pak jsme si k tomu něco řekli. Bouřka nebyla. Trenér se nás snažil uklidňovat, zachoval chladnou hlavu. Pak se nám povedlo dát dva góly a vyhrát. Na všech byla vidět úleva. Nám to na tréninku šlo, ale nedokázali jsme tu kvalitu přenést do zápasu. Takže jsme opravdu rádi, že to konečně vyšlo. V kabině jsme si po dlouhý době zařvali. Eda Poutka, který má oslavy na starost, byl taky rád, že může zase vymyslet nějakou básničku. Jen mě mrzí, že sestupuje Zbrojovka. Já jsem z Brna a přeju si, aby hrálo první ligu. Když jsem ale dal druhý gól, tak jsem nemyslel na to, že po naší výhře jde Brno dolů. Byl jsem hlavně rád, že jsem pomohl Teplicím a dal svůj druhý gól. Jo, byl teprve druhý v lize, první za Teplice. Nikde se touhle bilancí nechlubím. První gól jsem dal v Olomouci zadkem. Tehdy byl důležitý, měli jsme se Spartou náročný program. Ta bilance mě děsí… dva góly v lize. Šancí jsem měl dost, ale občas mi chybělo štěstí a i chladnokrevnost. Jsem rád, že tohle nebyla žádná teč, ale čistá střela, která do brány zapadla. Sice jsem to měl na paty, ale prvním dotykem jsem si míč zpracoval a pak jsem to tam uklidil. V Teplicích jsem hrál na stoperovi, dokonce jsem nějakou dobu nehrál. To jsem nenesl dobře. Snad jsem trenérovi ukázal, že do základu patřím.“