Teplice naposledy vyhrály v srpnu nad Jabloncem. Pamatovali jste si, jak se vlastně tři body slaví?
Je to pro nás nezvyk. Věřím, že tohle nás fakt nakopne a ještě do konce podzimu nějaké body posbíráme. Chtělo by to už teď v Jablonci na výhru navázat, urvat třeba i bod. Ta série proher byla pro všechny ubíjející.

Jaké bylo koukat zpovzdálí, jak spoluhráči prohrávají zápas za zápasem?
Pro mě osobně to bylo něco hroznýho. Být zraněný, nemít možnost pomoct, když se nedaří… Měl jsem v hlavě spoustu otázek. Jako třeba jestli můžu pak ještě pomoct; v jakém stavu se vrátím; jestli tu nejsem už navíc.

Co vám tak dlouhou dobu vlastně bylo?
Před rokem, 23. prosince, jsem byl na operaci achilovky. Čtyři měsíce jsem se dával dohromady, měsíc jsem pak byl v režimu, kdy jsem vše dělal naplno. Hrál jsme za béčko, na chviličku jsem nastoupil i v lize. Při jednom utkání za béčko mi ale škublo v druhý achilovce. Konzervativní léčba nepomohla, tak následovala operace. Bylo to na hlavu. Musím poděkovat všem, kteří se o mě starali. Nerad bych na někoho zapomněl. Edovi Poustkovi, Ondrovi Klementovi, Pavlovi Neckařovi. Opravdu to bylo dlouhé a ubíjející, stálo to hodně sil.

Jak náročný je návrat do týmu, kterému to na hřišti nejde?
Z tohoto pohledu to až tak těžké není, protože já měl spíš pochyby o sobě. Jestli budu moct běhat, jestli mě nic nebude omezovat. Jsem šťastný, že zase hraju. Pro mě je lepší, když na hřišti jsem, i když se nedaří, než když to musím sledovat z tribuny. Tam pomoct nemůžu. Vadilo mi pořád poslouchat řeči o tom, jak to hrajeme. Co na to říkat. Nebo kdy už budu zdravý, co s tím mám. Být v týmu je pro mě psychicky jednodušší. Na hřišti jsem flegmouš, tolik si to nepřipouštím, ten tlak tolik necítím.

Diváci na fotbale Teplice - Zlín
FOTO: Byli jste na fotbale v Teplicích? Najděte se na fotkách!

Měl jste během zranění a postupného návratu čas sledovat, jak porážky kouše trenér Jarošík?
Na mě nepůsobil nijak odevzdaně. Naopak přidával na otáčkách, chce po nás velkou intenzitu. Pořád nám říká „valte to, valte to,” to je jeho. Myslím, že si to úplně nepřipouštěl a věřil, že když budeme pořád šlapat, tak nejde věčně prohrávat. Teď na to musíme navázat, aby to nebyla jen jedna vlaštovka.

Zlín jste porazili nakonec jednoznačně, museli jste ale otáčet nepříznivé skóre.
Bylo to pro nás něco nestandardního. Nepamatuju si totiž, kdy jsme naposledy otočili zápas. Z tohoto pohledu výborný. My jsme ale tahali za delší konec celý zápas. Zlín sice měl v první půli šance, ale my jich měli víc. Ve druhé půli jsme byli lepší, z ničeho nic jsme dostali gól z dálky. Čekali jsme, co to udělá, Zlín zalezl, my přidali na obrátkách. Věřil jsem, jak jsme vyrovnali, že to otočíme a vyhrajeme. Tolik šancí jsme neměli, ani nepamatuju. Cítil jsem, že si věříme.

Bylo to tím, že jste hráli jinak, nebo měl Zlín slabý zápas?
Asi to mohlo být tím systémem, kdy jsme hráli vzadu na tři stopery. Dozvěděli jsme se to až hodinu před zápasem. Bylo to něco nového, ani jsme to netrénovali. Sedlo nám to, soupeře to překvapilo. Ten systém nám pomohl dostávat se dopředu, měli jsme tam dva útočníky, kteří si s balonem dokážou poradit. Navíc jsme balony získávali presinkem, byli jsme pořád nahoře.

Pamatujete takovou desetiminutovku? Vlastně jste v ní během sedmi minut dali tři góly.
Jednou jsme tu taky vyhráli podobným způsobem, bylo to v nadstavbě. Takže trošku deja vu. Od nás to bylo dobrý, nastartoval vše krásný fotbalový moment v podobě přihrávky Trubiho na Fortyho, to jsme vyrovnali. Pak jsme dali haluzně druhý gól a když dal Mary třetí, tak jsem věřil, že ho uznají, i když byl mávaný ofsajd, protože v tu chvíli se to začalo vše obracet, i ty sporný momenty. Zaplaťpánbůh. Krásný gól Trubiho to dovršil. Věřím, že sezonu zachráníme!

A jak hodnotíte svůj výkon?
Kondičně se cítím dobře. Děkuji trenérovi béčka, že jsem mohl chodit s ním hrát. Nabral jsem jistotu, sebevědomí. Myslím, že mi to pomohlo. Takové návraty jsou horší pro kreativní kluky, protože musí získat jistotu na míči, ten cit. Mně bude stačit, když budu bojovat, běhat, srážet se. Do pohody se můžu dostat rychleji. Už na Slavii jsme se cítil fyzicky dobře.

Co jste říkal na trávník? Byl jste překvapený, v jakém je stavu po těch přívalech sněhu?
Ráno jsem koukal z hotelu, že nasněžilo. Říkal jsem si, že se asi nebude hrát. Pak ale přicházely zprávy, že se topí, že se to maximálně o chvíli posune. Otázkou bylo, jak dlouho tráva vydrží. Bylo to měkčí, ale nebylo to jako dřív, kdy po zabrzdění zůstávala v trávníku dva metry dlouhá rejha. Za mě trávník dobrý.