Z nouze ctnost? V případě ofenzivního záložníka FK Teplice Davida Černého je tomu tak. Na jaře trápil “skláře” úzký kádr, sáhli proto do třetiligového béčka po šikovném 24letém fotbalistovi, který ještě minulý rok hrál krajský přebor za Krupku. Muž, který při zdravotních peripetiích před rokem a půl pochyboval o své kariéře, trenéra Stanislava Hejkala zaujal natolik, že dal vedení zelenou k podepsání profesionální smlouvy. Zelená ve fotbale ale znamená červenou ve futsale. Černý byl totiž kapitán futsalového klubu Svarog FC Teplice, zároveň se prokousával v tomto fotbalu podobném sportu do reprezentace. Na dvou židlích ale na této úrovni sedět nejde.

 “Mým snem bylo vždy hrát nejvyšší fotbalovou ligu. Fotbal byl pro mě vždy prioritou, pořád jsem věřil, že se můžu i v pozdějším věku dostat nahoru. Mým vzorem v tomto byl Roman Potočný. K futsalu se třeba vrátím po kariéře. Mám ho rád, dával jsem mu hodně, i když bylo často těžké vše zkombinovat. Myslím, že by pak nebyl problém zase futsal hrát. Jen nevím, jak bude fotbalová kariéra dlouhá, ale doufám, že co nejdelší,” přeje si odchovanec “žlutomodrých”. “Měl jsem štěstí, že jsem se do áčka podíval,” přidává upřímně sympatický vysokoškolák.

Na Stínadlech byl až do dorostu, pak ho ale postihlo komplikované zranění kolena. V Teplicích o něj ztratili zájem, talentovaný ofenzivní hráč si našel angažmá v nižších německých soutěžích a zároveň hrál futsal za rezervu tehdejší Balticflory. Pendloval mezi Německem a Krupkou, zkoušel to i v Brozanech, kde si ale přetrhl druhý křížový vaz. Mezitím se vyšvihl ve  futsale mezi tuzemskou elitu. Na podzim minulého roku kývl na nabídku kouče rezervy FK Teplice Jaroslava Kolínka a dále je už jeho příběh známý.

Nikdy by ale nemohl dojít až do prvoligového opusu, kdyby nezvládl návrat po nečekané cévní příhodě. Co se v zimě před rokem a půl stalo? “Zrovna jsem byl v Kazachstánu na futsalovém akademickém mistrovství světa. Ve spánku jsem měl epileptický záchvat, vůbec nic si z toho nepamatuju. Probudil mě spoluhráč a kamarád Jirka Baran, najednou u mě byli všichni trenéři a lékař. Díky různým vyšetřením se později zjistilo, kavernom na mozku, což je řečiště cév, které nemají v hlavě co dělat. Prasklo to, zatlačilo na nějaké nervy, z toho byl ten záchvat. Musel jsem na operaci a byl to pro mě šok. Vyřízli mi kus lebeční kosti, pod ní byl ten problém. Kost potom vrátili zpátky,” líčí Černý.

Návrat do sportovních hal a na stadiony prý vůbec nebyl lehký, ba právě naopak. “Čtyři měsíce jsem nic nesměl, fotbal, futsal, práci, nic. Už jsem měl nějakou pozici, jak ve Svarogu, tak v Krupce. Ale psychicky a i kondičně to bylo těžké.”

 Vše se povedlo, v Krupce byl David Černý znovu kanonýrem číslo jedna, Svarogu pomohl ke stříbru. “Vyhráli jsme základní část, dostali jsem se až do finále, kde jsem ale nestačili na Spartu, prohráli jsme 0:3 na zápasy. Tohle a pak ještě asi dvacítka startů za reprezentaci řadím nejvýš. Futsal mi dal hodně. Poznal jsem díky němu hodně lidí, hodně lidí díky němu zná mě. A co mi dal do fotbalu? Asi práci s balonem na menším prostoru. Pak také první dva tři kroky, možná důraz. Pomáhá mi i při nějakých kombinacích nebo když je to jeden na jednoho.”

A co na  Černého říká Stanislav Hejkal? “Má ještě nějaké futsalové prvky, třeba zpracování míče podrážkou. Hraje tam s menším míčem, bez špuntů. Ale musím ho pochválit, protože česká liga je velmi kondičně náročná a on se na ni adaptoval. Dal mi tam srdce, pohyb, upřímnost, to kolikrát stačí. Vidím na něm hodně pozitivních věcí, třeba jeho fyzický fond, rovněž hru hlavou. Očekávám, že ještě půjde nahoru.”

Na hřišti dal svému svěřenci šanci na pravé straně zálohy. Je to ideální pozice? “V béčku jsem hrál v záloze zleva I zprava, také podhrot. Jsou to moje pozice,” kvituje Černý.

Jak již bylo zmíněno, v Krupce dával gól za gólem, podle jeho tehdejšího trenéra Martina Vrtišky jich ale mohlo být daleko více. “Spálil toho hodně,” usmívá se Vrtiška. “U nás byl rozdílovým hráčem. Určitě má na vyšší soutěže. Jestli na ligu, to ukáže čas. Nejvíc teď bude záležet na Davidovi. On je ale chytrý člověk, dokáže se prvoligovému fotbalu přizpůsobit. V Krupce to bral často na sebe, byl si vědomý svých kvalit. O Davidovi musím říct I to, že je v kabině velmi oblíbený, protože je kamarádský, nepodrazí. Zároveň je i vůdčí osobnost.”

Černý souhlasí s tím, že mezi elitou musí hrát jinak. “Určitě jsem musel změnit svůj styl. Celkově se to ale nedá srovnávat, i když fotbal je pořád fotbalem, ale mám tu například od trenéra jiný úkoly než v Krupce. Tam jsem vlastně hrál i na jiné pozici, v Teplicích mám hodně povinností směrem dopředu i dozadu. Vše je daleko rychlejší. Důležitý je první dotek. Když se mi v lize nepovede, hned musím dozadu.”

Některé hráče z teplického áčka David Černý znal osobně, jiné jen z televize. Seznamování ale proběhlo nad očekávání. “Musím přiznat, že jsem byl z těch mazáků lehce nervózní. Vím, co mají za sebou, sledoval jsem je v televizi, věděl jsem, jak hrají. Oni naopak mě asi vůbec neznali. Říkal jsem si, že asi bude těžší si k nim najít cestu. Byl jsem trošku tišší, nechtěl jsem moc vyčnívat. A ani teď to nechci. Čekal jsem, jak mě vezmou, a naštěstí dobře. Za to všem moc děkuju!”