Neměli jste dobrou přípravu, ale první ligový zápas v Českých Budějovicích jste nešťastně prohráli. Co to udělalo s psychikou týmu?
Z toho zápasu jsme byli dlouho smutný, asi nás to ještě nepustilo. I bod by byl vzhledem k průběhu hry málo, měli jsme si odvézt všechny body. Ale v hlavách jsme nepolevili, máme se od čeho odpíchnout. I trenér nám řekl, že jestli na nás ten nahoře koukal, tak nám to vrátí. Doufejme, že to bude už v pátek.

Pro mnoho lidí byl váš výkon na jihu Čech překvapením, protože v té přípravě jste opravdu nevypadali dobře. Čím to bylo, že jste šli takhle nahoru?
V některých pasážích ani ta příprava nevypadala špatně. Tak to nebylo jen tím, že bysme přepnuli na ligu. Nedokážu přesně říct, čím to bylo. Já mám v hlavě, že se hraje naplno v přípravě i v lize.

Už jste to nakousl – v pátek přijede do Teplic Slavia. Určitě budete nažhavení na maximum…
Určitě! Přijdou i lidi, bude to jako dřív. Mně se hraje před fanoušky mnohem líp, i když na mě třeba řvou nebo bučí. Budou tu naše rodiny, bude to velký. Každý se bude chtít proti Slavii ukázat. Proti lepším týmům se hraje lépe.

Na vás osobně má Slavia trošku pifku. Po únorovém vzájemném duelu si její hráči stěžovali, že některé vaše zákroky byly za hranou. Jak to vy s odstupem času vidíte?
Slavia nás tenkrát neporazila, skončilo to ve velký zimě 3:3, vyrovnávali jsme v závěru. Moje zákroky na Stancia? To je fotbal. Nemyslím si, že by to bylo zase až tak hrubý zákroky. Po zápase mi je ale fanoušci dávali sežrat, takže jsem připravený, že na mě budou bučet. Ale myslím, že mám natolik silnou hlavu, že mě to nerozhodí.

Takže do toho zase půjdete naplno?
Jsem dlouholetý fanoušek Sparty, fandili jsme od mala s dědou i tátou, takže zápasy proti Slavii jsou u mě vyhecovaný. Takže naplno, ale zvládnu to bez excesů. Přijede se podívat i moje mamka a celá moje rodina, budu se muset udržet. (úsměv)

Mluvíte o hlavě. Ne vždy jste ji měl silnou. Při vašem návratu do Teplic ale zaznělo z úst sportovního ředitele Štěpána Vachouška, že jste se zklidnil. Cítíte to také tak?
Svým způsobem už jsem dospěl. Nějaká bouřlivá léta mám za sebou. Neříkám, že jsem úplně jiný, jsem to pořád já, Denis Laňka, ale už dokážu se svými emocemi pracovat. Pomohla mi v tom moje rodina, vlastně mi pomáhá celý život, teď rok a půl mi v tom pomáhá přítelkyně. Už dokážu ubrat. Dřív jsem neměl žádné mantinely. Někdy to také není na sto procent, ale určitě to zvládám líp, než jsem to zvládal před několika lety.

Jak jste na tom zapracoval? Mentální kouč? Samostudium? Relaxační cvičení?
Cítil jsem, že mi ujíždí fotbalový vlak. Ligu hráli stabilně kluci, o kterých bych neřekl, že ji budou hrát, byli za mnou. Já pořád paběrkoval mezi druhou a třetí ligou. I lidi mi říkali, že ligu nikdy kvůli svýmu chování nebudu hrát. Řekl jsem si, že něco nedělám dobře, že jen talent nestačí. Chtěl jsem něco ve svém životě změnit. Došel jsem si k psychologovi a začal s ním pracovat. Chodil jsem k němu asi půl roku. Nastavili jsme si mantinely a už je to půl roku, co jsem tam nebyl. Zvládám to. Když budu mít zase problém, tak se k němu zase podívám.

Signálem, že to je na dobré cestě, byl určitě i návrat do Teplic.
Po dobrém podzimu ve Vyšehradu jsem dostal nabídku od Příbrami se vrátit do ligy. Pod panem Horváthem se mi pár zápasů hodně povedlo, byl jsem šťastný. Končila mi v létě smlouva, tak jsem byl nastavený, že když v těch výkonech budu pokračovat, můžu přestoupit do lepšího klubu. Ale zranil jsem se. Poslední kolo jsme pak hráli v Teplicích, Rekonvalescenci jsem tlačil na to, abych si na Stínadlech zahrál. Povedlo se, ale už týden před tím jsem tu hrál za béčko. Po utkání jsem se bavil s několika lidmi z Teplic, měli o mě zájem. Po zmiňovaném ligovém zápase se to dotáhlo. Za mě to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Jsem doma. Teplice mě udělaly pro velký fotbal. A i když jsem měl jiné možnosti, zvolil jsem je. Byly pro mě číslo jedna. Mám tu kamarády, znám tu všechny. Vážím si té šance hrát znovu ligu.