Za svou bohatou kariéru už toho “Grigi” zažil mnoho, aby se ale liga na více než dva měsíce zastavila a pět týdnů byl bez společného tréninku, to je pro něj novinka. V sobotu bude mezi třemi teplickými “klacky” znovu on. A všichni budou zvědaví, jakou po tak dlouhé absenci bude mít on i jeho spoluhráči formu. “Jestli jí mám? Pokud jsem jí vůbec někdy měl, tak snad ano,” zubí se známý šprýmař.

Od začátku nouzového stavu se tatínek dvou dětí věnoval rodině více než obvykle. “S holkou jsme se učili do první třídy, s klukem jsme si kopali. Ale máme malou bránu. Také jsem udělal nějakou práci na zahradě a okolo baráku. Sice jsme měli od našeho kondičáka Tondy Čepka nějaké běhání, ale celkově to byla nuda.”

Ani následné “mládežnické tréninky”, jak trenér Stanislav Hejkal nazval prvotní skupinový trénink po osmi lidech, Grigara přišli nebavil. “Nebylo to ono. Na tom prvním tréninku mi přišlo, že mám obě ruce levé. Pak už se to zlepšovalo.”

Brankář “sklářů” i další členové teplického týmu se perou i s dalšími specifiky, která plynou z vládních nařízení. “Musíme jezdit po tréninku zpocení domů ve špinavých věcech, domů, to pro manželku není ideální. Hodím věci k pračce, řeknu, ať to vypere, že to ráno zase pořebuju. Je to takový koloběh, ale zvládá to dobře.”

Co se přípravy týče, tak i Grigarovi přijde, že nebyla na jedničku. “Všichni to mají stejné, ale těch tréninků nebyl dostatečný počet. Teď nás čeká ďábelské tempo dohrávek, to bude hodně zajímavé, ale myslím, že se s tím popereme dobře,” je optimistický muž, který se už zařadil k teplickým brankářským legendám Sedláčkovi, Macháčkovi nebo Počtovi.

A jak vidí aktuální situaci týmu, který má jen dva body náskoku na baráž? “Nevyšlo nám jaro, kdy jsme chtěli vyhrávat, abychom se odpíchli do středu tabulky. Body teď potřebujeme jako sůl. Musíme se zlepšit.”

Aby vůbec Tepličtí mohli restart soutěže absolvovat, museli podobně jako ostatní celky podstoupit nepříjemné testy na koronavirus. “Měli jsme je v sobotu a teď ve čtvrtek. Poprvé to bylo fakt hnusné. Zdravotnice mi zajela dlouhou tyčinkou do nosu, já už myslel že je konec, ale pak mi tam začala šťourat. Až mi vyhrkla slza. Ale dá se to zvládnout, je to otázka vteřin.”

Grigar toto nařízení bere, nad jinými ale kroutí hlavou. “Před výkopem půjdeme každý zvlášť, pomalu se na sebe nebudeme moct ani podívat, ale při standardkách ve vápně se budeme tlačit tělo na tělo, to je absurdní. Jinak pro nás největší komplikací je teď asi to, že nemůžeme do kabiny, do sprch, že si musíme dělat regeneraci doma. Zkrátka si pořád na něco musíme dávat pozor, třeba mít každý svou láhev s pitím. Říká se, že parta se tuží v kabině a v hospodě, ani jedno teď nemůžeme. Ne, to je sranda, ale pravda je, že se teď vidíme jen na hřišti, pak hned jedeme domů.”