PlayStation čili herní konzole, na které se virtuální fotbalové zápasy hrají, zná už od malička. “Já jsem začal kopat do míče už jako hodně malý, byla to moje nejoblíbenější hračka. Ale brácha měl pak později plejko, tak jsem si občas od toho kopání odskočil a koukal na něj, jak hraje. Později jsme začali hrát spolu. Ale nikdy to nebylo tak, že bych hraní propadl, nikdy mě nemuseli rodiče od konzole vyhánět. Vyrůstal jsem na vesnici v Roudníkách, tam jsme byli pořád venku. Jen když byla zima nebo bylo ošklivě, tak jsem si doma zahrál. Ale když jsem měl hrát sám, tak mě to tolik nebavilo,” vzpomíná Žitný.

Postupem času si kromě fotbalu zahrál i další hry, doma jich měl nespočet. “Bavily mě i střílečky, ale to už jsem byl velký, zůstalo mi to do dnes. Jedničkou ale byla FIFA, nejlepší snad byla sedmička (FIFA 2007 – pozn. autora), v ní byly neskutečný hlášky od pana komentátora Bosáka. Vtipné bylo, že se pak opakovaly rok co rok v nových verzích té hry. Takže ono ´mladičký Španěl Fàbregas´ Bosák říkal, i když hráči bylo třeba pětadvacet. Hrál jsem i NHL, i teď si ho občas rád zahraju.”

Nejraději hraje za Arsenal, záložním týmem je Real Madrid

Ve FIFĚ je Žitného nejoblíbenějším týmem Arsenal, jako záložní celek má Real Madrid. “Já mám Arsenal rád už od nepaměti. Fàbregas, Rosický… Je fajn, že mu nikdo moc nefandí, aspoň se o něj nemusím s nikým přetahovat. A v NHL jsem hrál naposled za Toronto, to mě bavilo.”

Z teplického celku není jediný “pařmen”. Na různých soustředěních nebo před zápasy na hotelech si prý zahrají skoro všichni. Nejvíc pochopitelně hrají ti mladí. “Knapík, Radosta. Kodeš to hodně hraje. Ale třeba i Nazarov, Vyhnal. Zahráli si s námi také Grigar, oba Marešové, Čmovš, Diviš. Je skvělé, že se dnes dá hrát online přes multiplayer. S kamarády z různých ligových týmů máme asi patnáctičlennou skupinu, ve které hrajeme přes internet střílečky. Fortnite, Call of Duty. Jsou tam třeba Chaluš, Bartek nebo Granečný.”

Žitný prý patří ke klidným hráčům. Stejně jako na hřišti při opravdovém fotbale. “Já nikdy nebýval nějaký nervák. Ani nedávám znát emoce. Na jednu stranu je to dobrý, protože nikoho svými výlevy neposadím na koně, jak se říká. Na druhou stranu by to možná nějaké ty emoce chtělo, třeba by to soupeře mohlo nějak rozhodit,” přemýšlí pobaveně.

Hráči virtuálního světa zpravidla řeší, jestli je lepší PlayStation, nebo Xbox. Žitný podobný problém nemá. “To já nikdy neprožíval. Vždycky jsem hrál jen na plejku, Xbox vůbec neznám. Jednou jsem si to zkusil, ale vůbec mi neseděl ovladač, tam jsou přehozený šipky a tak. Je to asi zvyk. Ale je pravda, že znám snad jen dva tři lidi, kteří mají Xbox, jinak všichni hrajeme na plejku.” Stejně tak je v klidu, když přijde řeč na téma Messi, nebo Ronaldo? “Uznávám oba pány fotbalisty. Bližší je mi Ronaldo, ale klaním se i Messimu.”

Esport neboli gaming, česky hraní sportovních her na konzolích, je v České republice na vzestupu. Fotbalová asociace má dokonce od listopadu svou ereprezentaci, pořádání turnajů a zápasů zastřešují ligové kluby. Teplice byly jedním z prvních, které zakládaly esportové týmy. Žitný je s jeho hráči v intenzivním spojení. “Sice už hraju na konzolích dlouho, ale každá rada se hodí. Ti kluci to hrají denně několik hodin, jejich rady jsou užitečné. Zvlášť teď, když hraju tu Datart e:LIGU, je to potřeba. Občas se dívám i na jejich zápasy, když mám čas.”

Teplickému šikulovi chybí míč. Doma má aspoň molitanový

A času má teď Patrik Žitný hodně. Svěřenci trenéra Stanislava Hejkala stejně jako ostatní celky trénují pouze individuálně. A ani to nevypadá, že by se liga měla brzy rozjet. “Je to zlo. Už jsme nehráli měsíc. Nemůžeme ani spolu trénovat, tak jen běhám venku, občas nějaké posilování doma, ale to není ono, když nejsou k dispozici stroje a pomůcky, na kterých normálně posilujeme. Míč už mi chybí. Mám doma aspoň molitanový míček, tak si občas kopnu.”

Žitný je rád, že vláda od úterý alespoň povolila běhat v přírodě bez ochrany. “Běhal jsem na kilometrovém okurhu za teplickým Angerem, kde bydlím. Měl jsem nákrčník, ale bylo to peklo. Když jsem měl těžký běh, musel jsem ho na chvíli sundat, abych se nadechl. Taky vyrážím na Miladu, ale tam je hodně lidí.”

Věří teplický záložník, že se liga dohraje? “Neodkážu to odhadnout. Ale věřím, že v nějaké rozumné míře ano. Podle mě by se to mělo dohrát bez nadstavby, abychom pak měli dost času se připravit na novou sezonu. Když si vezmete, že teď stejně nebudeme moct hned hrát, že bude muset být aspon čtrnáctidenní příprava, tak toho času tam moc nebude. To by se muselo začít hrát v květnu. Ale asi nás to všechny hodně herně poznamená. Sice se snažíme, abychom byli dobře připraveni, ale stejně…”

Pro Teplice může být přestávka výhodou, začátek jara je zastihl ve velké nepohodě. “Může to být dobrý, ale taky nemusí. Já věřím, že to dobrý bude, že se dáme dohromady. Jsem zvědavý, jak na tom budou ostatní týmy, jestli se to výkonnostně díky pauze trošku srovná. Pro mě osobně bude důležité, abych už dal gól. Tím jsem se v sezoně trápil. Šancí bylo hodně, ale nespadlo mi to tam. Stačila by jedna branka, hned by to pak šlo lépe, psychice to pomůže.”

Místo nácviku střelby ale teplický šikula trénuje spíš vaření a různé domácí práce. “S přítelkyní se ve vaření střídáme. Nedělám nic moc těžkýho. Třeba salát, stripsy, těstoviny se špenátem a smetanou nebo třeba tatarák. Jinak jsme doma a snažíme se, aby to nebylo ponorka. Myslím, že to zvládáme. Jdeme třeba na kloběžku, do přírody. Nebo jsme na zahradě u rodičů v Roudníkách. Děláme s tátou plot, pomáhám mu vykopávat díry. To je to nejlepší možné posilování,” uzavírá Žitný s úsměvem na tváři.