"To je kvůli vám!" vyčetl mi naoko, když se Patrik Žitný trefil do sítě hostujícího celku. Petr ale gól neviděl, padl totiž do branky, která je mimo výseč brány borců. "Moc toho vidět na hřiště není. Ty prvoligový stadiony jsou v tomhle na nic, to třeba ve Varnsdorfu nebo ve Vlašimi se na fotbal dá koukat daleko líp," vykládal mladík s klubovým kulichem na hlavě. "A my teď hrajeme domácí zápasy na Proseku, tam se dá koukat z kopečku, to je príma," liboval si. "I kdyby se hrálo na Žižkově, tak si poradím. Třeba bych vylezl na nějakou střehu," přidal důkaz o tom, že patří mezi ryzí srdcaře.

Fanda Viktorie Žižkov na StínadlechZdroj: Deník/František Bílek

Stoupnul jsem si vedle něho a snažil se vžít do role fanouška, který přijel za svým klubem 100 kilometrů a na stadion není vpuštěný. Skrz mříže vydržím pozorovat přešlapujícího brankáře Grigara, který se v brance Teplic nudí, jen chvíli. Petr mezitím začne znovu zpívat chorály Viktorie.

"Áleááóóó, Viktorka do tóóóhóóó, žižkovský srdce měj, soupeře rozsekej, dojdi si pro pivóóóó!"

Pro pivo? Nebo jsem špatně slyšel? "Dáváš si během zápasů alkohol na zahřátí?" zeptal jsem se sympaťáka s postavou boxera bantamové váhy. Odpovídá, že dneska jen čaj, ale jindy prý jsou výjezdy s rumíkem. "Já už jsem na zimu zvyklý, jsem otužilec," dodal.

A pak se řeč stočila k osobnostem, které prošly teplickým klubem i Žižkovem? "Egon Vůch? Jo, vím, ten byl u vás i u nás. Ale moc se neuplatnil. Teď tady na severu sedí v nějakým obchoďáku na kase," dával Petr k dobrému.

Zdroj: Deník/František Bílek

Zeptal jsem se na exteplického kouče Davida Vavrušku, který na Viktorce na podzim dočasně působil. "Nebyl moc oblíbený u fanoušků. Ale mně osobně nevadil. Četl jsem na něj různé komentáře, přitom to byl sympaťák. Teď nás trénuje David Oulehla, byl před tím ve Varnsdorfu."

Petr mi prozradil, že za Viktorku kopal 12 let. Poprvé ji povzbuzoval mimo domovský stadion už ve 12 letech. Pamatuje i nejvyšší soutěž, kterou Žižkov hrál naposledy v sezoně 2011/2012. "To jsem byl ještě malej. Teď budeme mít těžký se do ní dostat. Ambicde jsou, ale pořád máme nějaký problémy. Dřív to byly dluhy, stadion, teď zase stadion. Přitom kádr je silnej. Jen se bojím, že ligu prostě nevykopeme. Často se stává, že klopýtneme s někým slabším. Štve mě to!"

Na Stínadlech Petrovy hlasivky nebyly v nejlepším stavu. Proto ten čaj. Že by ale ubral v povzbuzování? To ne. "Snad mě kluci slyší. Jestli mi přijdou po zápase poděkovat? Snad jo, když mě uslyší. Už se těším, až zase budeme v hledišti. Já nejsem moc televizní divák, ta současná situace mě proto štve. Ale neudělám nic, musím doufat, že se to brzy zlepší."

"Co třeba pustit do hlediště fandy, kteří se nechají testovat, jak je v plánu vlády?" zeptal jsem se a čekal, že mě Petr s touhle variantou pošle k šípku, jako by poslala většina mladých. "Podle mě je to teď jediný řešení," překvapil. "A nebo pak, až budou lidi naočkovaný, tak pouštět je. Ale ne každej se naočkovat nechá," uvažoval nahlas.

Fanda Viktorie Žižkov na StínadlechZdroj: Deník/František Bílek

Získal si moje sympatie. Do konce přípravného zápasu chybělo už jen pár minut, Viktorka se dostávala do tlaku. Petr konečně viděl svoje "žižkovské koně" v akci. Před brankou Tomáše Grigara nebezpečně zlobili, dokonce orazítkovali její konstrukci.

Nechal jsem věrného příznivce Žižkova sledovat finiš svých barev a tak trošku jsem mu přál euforii z vyrovnávající branky. Takových, jako je on, po republice opravdu mnoho nejezdí.

Však Petrovi po utkání fotbalisté Viktorky skutečně přišli poděkovat za vytrvalé povzbuzování. Zaslouženě!