„Jsme hodně zaměstnaní a není jednoduché se sejít. Když to vyjde, chceme být všichni spolu.“ říká táta.

Vedle pláží, na sídlišti, u mostů – po celé Dalmácii najdete místa, která posprejovali fanoušci Hajduku Split. Toto graffiti se nachází v Kaštelu Lukšić, kde Stefan Simič odpovídal na otázky Deníku
Výhrůžky smrtí? Simič: Chorvati berou fotbal jako své náboženství

Vezměme to popořadě. Miroslav Isteník odehrál v 70. a 80. letech ve federální lize za SK Kladno rekordních 712 zápasů. Vedle pozdějších trenérských osobností Karla Kolského či Miroslava Koubka dokázal nastřílet třeba čtyři branky! „Začínal jsem v útoku, s přibývajícími lety jsem se ale posouval dozadu a končil jsem jako stoper,“ prozradil 63letý srdcař.

Přijel i Nedvěd

Právě na Kladně strávil celou kariéru. Na sklonku fotbalového života předával zkušenosti pozdějšímu vicemistru Evropy Janu Suchopárkovi, chvíli byl i trenérem. Nejvíc ho to bavilo při angažmá ve zdejší Lokomotivě. „Jezdili jsme i do Teplic, pamatuji si zápas, kdy tu za béčko Dukly hrál Pavel Nedvěd,“ řekl.

Jeho první syn Marek (41) potatil. Odmala byl obrovský talent, prošel všemi kategoriemi mládežnických reprezentačních výběrů a se Slavií slavil triumf v poháru ČMFS. Jenže přišlo jedno zranění, další… A bylo po kariéře. Proto nastoupil do spediční firmy, kterou Isteník starší vybudoval se svým společníkem po sametové revoluci. A rychle tam zapomněl na „co by kdyby“…

Michal Isteník
Michal Isteník: Určitý stín nevěry tady je

„Profesionální fotbal je hlavně o štěstí. Aby vám to klaplo v sedmnácti nebo osmnácti letech, musí se sejít hodně věcí. Mě v ten moment potkalo zranění a smůla,“ připomněl Marek, jenž do Slavie přišel v roce 1996. Ano, to suverén z Edenu dokráčel do semifinále Poháru UEFA. „Je na co vzpomínat. Nakonec mě to zlákalo domů do Strašecí. Chtěl jsem skončit tam, kde jsem začínal,“ dodal.

Mimochodem, i druhý syn Michal (37) uměl kopat do míče. „Já spíš sbíral brouky ve středovém kruhu,“ řekl s úsměvem. „Během dorosteneckých roků mě chytilo herectví. Navíc přišly vleklé zdravotní potíže a na fotbal to nevypadalo… A po pravdě, vášeň k divadlu byla větší než k fotbalu,“ poznamenal Michal, který si zahrál i s bráchou Markem.

Sláva díky Mostu!

Zpět k nejznámějšímu Isteníkovi současnosti. Za své výkony na divadelních prknech získal Michal Isteník Cenu Alfréda Radoka i Cenu Thálie, opravdové popularity se dočkal díky Mostu.

Hraje v Městském divadle Brno, brněnském BURANTEARu, v pražském Divadl e v Dlouhé a nedávno dohrál sérii v rámci Letních shakespearovských slavností.

Seriál Most!:

„Víte, herectví není o jedné roli, ale popularita v mém případě o jedné roli je. Ale to se nám v Mostu stalo skoro všem a už to nikdy nevymažeme,“ uznal Michal na chalupě v Podžbánsku ležícím kousek za Novým Strašecí.

A kdo že nejvíc při seriálu trpěl? Asi vás nepřekvapí, že maminka. Učí v mateřské školce a asi i kvůli peprnému slovníku všech herců se napůl vážně ptala: „Není lepší hrát vraha než toto?“

Herci a fotbal? Sázky v divadle, po aplausu úprk domů

Řekli byste, že herci se nejčastěji baví o svých kolegyních? Kdepak. „Dost lidí z divadla má rádo fotbal,“ uvedl Michal Isteník s tím, že je zvykem tipovat výsledky národního mužstva. A to není všechno.

„Během večerního představení si neříkáme výsledky, protože pak rychle běžíme domů a pouštíme si zápas od začátku, abychom měli adrenalinový zážitek,“ řekl. Potatil se, to bezesporu. „Fotbal ve mně dál zůstává, jsem schopen dát čtyři mače za víkend,“ překvapil. Mimochodem, často se špičkuje s Davidem Novotným. „Naše rozbory jsou nekonečné, já jsem slávista a on zarytý sparťan. V podstatě netočíme, ale jen se hádáme,“ usmál se v narážce na snad nejznámějšího českého herce fotbalistu.

Autogramiáda protagonistů seriálu Most!
Fanoušci vzali hrdiny seriálu Most! útokem. Na autogramiádu přišly stovky lidí

Dnes už je Michal Isteník Brňák tělem i duší, který už netouží po stálém pražském angažmá a velkém hereckém přestupu. „Hraji krásné role v divadle i před kamerou, nabídky jít do Prahy mám a hezké, ale jsem naturalizovaný Moravák a v Brně už se cítím doma. Z jižní Moravy nepůjdu, je to srdeční záležitost a práce se tam dát dělat na úplně stejné úrovni jako v Praze, přitom tlak je tam desetkrát menší… A když už jsem pod tlakem, místo pilulky na uklidnění si dám pohárek a jdu dál,“ poznamenal s jiskrou v oku a dodal, že Brno má proti Praze i další výhodu.

„Brno je furt Brňáků, ne jako v Praze, kde celé centrum patří cizincům. Nic proti tomu, je to byznys a já to chápu, ale to město už prostě není české a pro Čechy, což je u hlavního města smutné. Ale jak říkám, rozumím, je to byznys, bohužel… V Brně je to jinak a doufám, že ještě na dlouho,“ uzavřel Michal Isteník.