Šnobr byl aktivním fotbalistou. Začínal v teplické mládeži, v dorosteneckém věku pak přešel do Dubí. „Hrál jsem za Sklárny, to je dnešní 1. FC Dubí. Pak jsem začal různě pendlovat. Šel jsem i do sousedního RH, do Modlan, zase zpět do Skláren, do Proboštova,“ vybavuje si muž, jehož poznávacím znamením je hustý knír.

Později začal pískat, vypracoval se až do třetí nejvyšší soutěže. V roce 1989 ho oslovil Karel Vytisk z teplického klubu. „Uvolnilo se po Standovi Mixovi místo sekretáře. Já se toho nebál, měl jsem s administrativní prací řadu zkušeností, dělal jsem roky v určitých komisích na odborové úrovni. Takže jsem vůbec neváhal. Po dvanácti letech jsem ale musel zanechat pískání. Přišel mi totiž ze svazu dopis, že by to byl střet zájmů. Tou dobou jsem byl rozhodčí krajského přeboru, kde hrálo i teplické béčko. Stejně jsem měl jako sekretář hodně práce, takže jsem odepsal, že děkuji za 12 let, kdy mi jako rozhodčímu pomáhali, a ukončil kariéru s píšťalkou.“

Pavel Verbíř o Františku Šnobrovi

„Fanda se mi vryl do paměti, vždy na něj budu rád vzpomínat. Musím mu poděkovat za to, že jsem v Teplicích. Nebýt toho, tak tu možná nejsem. Tenkrát pomohl tomu, že jsem byl převelený z vojenské správy v Mělníku do Žatce, který se tenkrát sloučil z Teplicemi. Dodneška jsme spolu v kontaktu, protože jsme spolu prožili téměř celou moji fotbalovou kariéru.

Je to člověk, bez kterého by fotbal nemohl fungovat, protože on je hodně pracovitý, je to takový fotbalový blázen. Zažil s námi ty největší úspěchy. Byl s námi na všech soustředěních, turnajích, zápasech. Staral se o dobrou náladu. Vlastně zařizoval to, co mám teď na starosti já, například stravu pro hráče, ubytování. Byl v tom perfektní. Když něčemu nerozumím nebo si nejsem jistý, tak ho požádám o radu. On má celou řadu zkušeností. Cením si toho, že mi vyjde vždy vstříc.

Zajímavosti o Fandovi? Máme společné třeba to, že jsme se dlouhou učili s počítačem, přeci jen už nejsme nejmladší. Ale zvládl to. Jeho velkým koníčkem je jídlo. Je to zkrátka gurmán. Kvůli zásobování vipky spolupracoval s firmou Jatka Žatec. To jídlo bylo moc dobré a Fanda jím nezásoboval jen vipku, ale i sebe a nás. Možná víc všechny okolo fotbalu, než samotnou vipku. Takže jsme mu říkali Jatka Šnobr Párky Stínadla. A ještě jednu důležitou věc musím přidat: staráme se spolu o starou gardu. I když už je v důchodu, tak si to bez něj neumím představit. Všechny nominace a akce děláme spolu. Fanda také pořádá pravidelná setkání bývalých hráčů, která mají obrovský úspěch.“

Do nové funkce nastoupil 1. září 1989. Začátky to byly těžké a i smutné, brzy na to totiž přišlo vyloučení Sklo Unionu z druhé nejvyšší soutěže. „6. října nás vyloučili v úplatkářské aféře ze soutěže, zpět jsme se vrátili až díky polistopadové rehabilitaci. Ještě jsme se zachránili, ale po další sezoně následoval pád až do třetí ligy. Pro mě to bylo opravdu smutné a náročné,“ vypráví Šnobr.

František Šnobr v roce 1992 při čtvrtfinále domácího poháru, ve kterém Teplice vyřadily Vítkovice.Zdroj: Deník/Zdeněk Traxler

Postupně se ale vše obracelo k lepšímu. Tepličtí postoupili zpět do 2. ligy, v roce 1996 se jim povedl po 12 letech návrat do nejvyšší soutěže. „Na ty postupy vzpomínám moc rád. Začalo se vyhrávat, byla tu dobrá parta. Třešinkou na dortu bylo druhé místo v lize a potom evropské poháry. A pro mě osobně i zápasy reprezentace v Teplicích, protože na jejich organizaci jsem se coby takový styčný důstojník za klub hodně podílel.“

Šnobr byl sekretářem do roku 2004, poté ještě v letech 2005 a 2006. V mezidobí a i rok poté se věnoval roli organizačního pracovníka. Zároveň od roku 1996 do roku 2001 a ještě během roku 2009 zastával funkci vedoucího prvoligového áčka. „Bylo toho opravdu hodně. Mám díky tomu spoustu kamarádů a známých. Fotbal je můj život, můj největší koníček. Těším se, až zase vše začne, až budu moct jezdit po stadionech.“