V Teplicích, do kterých přišel jako neobroušený diamant v lednu 2011, měl na kahánku, byl totiž zlobivý. Klukoviny prý už dělat přestal, důkazem budiž zájem ostatních klubů z domova i ciziny. Ten ostatně přiznal i trenér Zdeněk Ščasný, jenž dal Vůchovi poslední šanci. Usměvavý klučina ji chytil pevně za pačesy. Důvěru splácí svému trenérovi dobrými výkony a góly.

Po své sobotní trefě pelášil k Ščasnému, aby mu doslova skočil do náruče. „Co mi říkal? To jsou věci, které by měly zůstat mezi námi," byl  nejprve lodivod „žlutomodrých" tajemný. „Egon mi ale už před zápasem říkal, že mi děkuje za to, že jsem ho podržel. Ale nemyslím, že může děkovat jen mně, ale i celému klubu," naznačil poté, jak Vůch naložil se svými emocemi.

Podle samotného hráče Tepličtí systematicky a trpělivě tlačili „klokany", přestože se jim dlouho nedařilo vstřelit kýžený gól. „Bylo to o naší trpělivosti. Šance jsme měli, jen jsme nedokázali skórovat. Bylo nám jedno, že odstoupil Brabec, že tam šel někdo jiný. Soustředili jsme se hlavně na sebe, svou hru. Gól Ljevakoviče ze závěru první půle nás uklidnil, ještě větší jistotu do našich řad přinesly dvě slepené branky z úvodu druhého poločasu," prozradil teplický šikula.

Doma „skláři" své soupeře válcují, venku se jim ale podle představ nedaří. Proč? „Nehrajeme tam tak útočně. Musíme to už zlomit, tabulka je totiž vyrovnaná. My chceme hrát o poháry, když ale například ztratíme dva zápasy za sebou, tak můžeme být rázem úplně někde jinde. A naopak – když dvakrát za sebou vyhrajeme, tak jsme zase mezi těmi nejlepšími týmy ligy," vykládal Vůch novinářům.