Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„V Emirátech se žije dobře. Je o vás postaráno, ani si nemusíte zavázat tkaničku. Ale peníze taky nejsou všechno," vykládá Jakub Dovalil po návratu z arabského světa zpět do české reality. Úspěšný fotbalový kouč a nový nově sportovní ředitel prvoligových Teplic.

Proč jste se rozhodl přejít z pozice trenéra na post sportovního ředitele? Čím si vás Teplice získaly?
Pro mě to bude trošku nová funkce. Nikdy jsem to nedělal a lákalo mě to vyzkoušet. Hlavním cílem by mělo být vyhledávání hráčů a zapracování odchovanců. Spíš jsem trenér a jsem rád, že mi pan Hynek (ředitel teplického klubu – pozn. red.) ulevil od papírování. Chtěl bych se věnovat víc sportovní části. Chtěl bych se dostat i na hřiště a pomoct s mládeží při individuálních trénincích. Zkušenosti mám, něco jsem zažil a nechci z toho vypadnout. Chceme zefektivnit přechod hráčů do dospělého fotbalu, protože v celém českém fotbalu se plno hráčů ztrácí. Je to o komunikaci a ochotě, ale vždycky to hlavní riziko nese trenér.

Sedět jen v kanceláři by vás asi nebavilo, co?
To určitě ne (smích). Tohle vyžaduje hodně práce v terénu. Pan Hynek mi přidělil malinkou kancelář, a když tam budu co nejmíň, tak to bude dobrý (smích). Tahle funkce není o tom být na stadionu a dělat papíry. Měl bych být v kontaktu s hráči, vybírat je, zastřešovat mládež a koncepci.


Jste zvyklý trénovat, každý den být na hřišti. Nebude to pro vás trochu nuda?
Nudné to nebude. S tím jsem do toho šel. Kdybych nevěřil tomu, že se to dá někam posunout, tak bychom se asi nedomluvili.


Vytyčíte si s trenérem Šmejkalem mantinely, abyste mu do toho nemluvil až příliš?
Já mu do toho mluvit nebudu. Nemám to rád, tak to nebudu dělat. Budeme konzultovat věci, ale neřeknu mu: Hele, mělo to být takhle. Můžu mu říct svůj názor, to je všechno. Pozápasové analýzy budou konstruktivní, nebudu trenérovi říkat, co měl udělat jinak.


Teplice nejsou Sparta nebo Slavia, které mají astronomické rozpočty. Bude práce v Teplicích o to těžší?
Neřekl bych, že bych byl nějak omezený. Je tady nějaká filozofie, nějaký rozpočet a do toho se musíme vejít. Není to jako v nároďáku, kde nekoukáte na peníze a vybíráte si jen ty nejlepší. Je jasné, že Teplice si nemohou dovolit to co Slavia a Sparta, tak to prostě je. Jde o to, abychom dokázali lépe zapracovat odchovance a také sehnat hráče, kteří mají budoucnost.


Vedl jste mládežnické výběry, tuhle oblast máme zmapovanou. Budete chtít lovit talenty a ty si pak vypiplat?
Nějaké požadavky má trenér a musí v tom být shoda. Mladý hráč je dobrý pro budoucnost, ale někdy hned potřebujete hotového hráče. Tam je pak ta míra rizika – buď to vezmu na sebe a toho mladého hráče se budu snažit zabudovat, nebo musí přijít hotový hráč adekvátní Teplicím. Rok jsem teď působil v Emirátech, ale myslím si, že kontakt jsem neztratil, rok není dlouhá doba. Ligu i reprezentaci jsem sledoval a zápasy budu objíždět dál. Hráče mám zmapované dobře. Vždycky je to otázka nabídky a poptávky.


Jaké posty chcete posílit?
Prioritou je útočník, potom středový záložník na pozici 8 nebo 10. Střed zálohy je teď pokrytý, ale výhledově se musíme na tyhle posty zaměřit.


Máte v hledáčku i hráče, které jste vedl v reprezentaci a tenkrát vás zaujali?
Řešili jsme něco, když se rozpadla Myjava. Byli někteří hráči, které jsem vedl v devatenáctce. Hráči z jednadvacítky už jsou většinou ve Spartě nebo Slavii, ti lepší v zahraničí. Přehled mám, ale hráče do jednadvaceti let si každý hlídá.


A co zahraniční hráči?
Mám nějaké zápisky, ale pro nás jsou ekonomicky dosažitelní hráči od Teplic na východ. Ve třetí německé lize jsou dobří hráči, ale pro nás jsou dosažitelní spíš hráči z Balkánu. Ze zemí jako Moldavsko, Černá Hora nebo Estonsko.


Teplice nemohou konkurovat třetí bundeslize?
Šlo by to udělat jen formou hostování, hráče by platil jeho klub. To je reálné. Německé soutěže jsou silné díky televizním právům. Slyšel jsem, že klub ve třetí lize má za televizní práva 800 tisíc euro. To je velký rozdíl. Ale nevím, jestli je to pravda (smích).


Může Teplice posílit někdo z pražských „S" nebo Plzně, které mají nabité kádry a hráče dávají hostovat?
Může se to stát, kontakty mám dobré se všemi. Vždycky je to ale o hráči, ten musí chtít. Tohle je jedna z možností, že se tady takoví hráči objeví. Ale většinou je to až těsně před startem soutěže.


Jak dlouho budete chtít v nové funkci vydržet?
Po dobu trvání smlouvy a ta je na dobu neurčitou (smích). Říkal jsem si, že by to chtělo delší působení. Skončil jsem v nároďáku, pak jsem byl tři měsíce ve Slavii a přišla nabídka z Emirátů. Tam mě nikdo nevyhazoval, ale zůstat jsem tam nechtěl. Všechno tam bylo dobré, ale některé věci byly složité. Žádný horizont v Teplicích nemám. Vždycky jsem se snažil pracovat koncepčně a to netrvá rok. Nešel jsem sem s tím, že tady budu krátkou dobu.


Chtěl byste navázat na odkaz někdejšího šéfa Hrdličky?
Byl jsem s ním v kontaktu a vše probíhalo dobře. Jeho smrt všechny zasáhla… Rád bych v tom pokračoval. Měli jsme rozepři někdy v roce 2013, když se v nároďáku zranil Lüftner. Bylo to nepříjemné, nikdo z toho není nadšený, ale zranění k tomu patří. Vztahy byly vždycky korektní. Ale to mám se všemi, vždycky si všechno říkáme z očí do očí.


Proč jste se vrátil z Emirátů?
Spoustu lidí to překvapilo. Skončil jsem sám, nikdo mě nevyhazoval. Chtěli, abych pokračoval ve čtyřletém olympijském cyklu, ale nevím, jestli bych to vydržel. Nebyl jsem tam s rodinou, dcera je v první třídě a tady jí budu blíž. Peníze taky nejsou všechno. S Teplicemi jsem byl v kontaktu delší dobu. V Emirátech je absolutní servis, zabezpečení. Nemusíte si ani zavázat tkaničku, nemusíte si mýt auto, nemusíte si jít udělat kafe… I fotbal je jiný a měl jsem strach, ne že bych úplně zakrněl, ale prostě to nebylo ono. I to byl důvod návratu.


Byla ve hře i Slavia, odkud jste do Emirátů šel?
Byl jsem se Slavií v kontaktu, ale menším než s Teplicemi. Měl bych to tam za barákem, ale nakonec jsem se rozhodl pro Teplice. Když jsem odcházel ze Slavie, tak jsme se rozloučili hezky. Řekli mi, že mám dveře otevřené, tak se tam třeba někdy vrátím (smích).


V Emirátech jste strávil rok života. Jaký to byl zážitek?
Zážitek to byl dobrý. Bydlel jsem v centru Dubaje přímo pod Burdž Chalífou (největší budova na světě – pozn. red.), takže to bylo v pohodě. Ze začátku mě spoustu věcí překvapilo, protože to je jiná mentalita. Myslím si, že jsme tam kus práce odvedli. Půl roku jsem tam byl sám a pak se mi tam podařilo dotáhnout jako asistenta Jirkala, který tam zůstal. Měli jsme dobré výsledky. Startovali jsme na mistrovství Asie v Bahrajnu a tam to bylo stejné jako teď na Euru – hráli jsme dobře, ale nepostoupili jsme. Prohráli jsme s Irákem, remizovali s Vietnamem a porazili Severní Koreu. Na postup to ale nestačilo. Jinak jsme měli dobré výsledky, někam se to posunulo. Nemají tam zažité plánování, co se urodí, to tam jede. Třeba sedíme u stolu a najednou někdo přijde a řekne: Za deset dní se letí na turnaj do Číny, tak to dejte dohromady. To není úplně pro mě. Ale byla to dobrá zkušenost, i jazyková. Bylo to moje první zahraniční angažmá a myslím si, že jsem to zvládnul.


Co vás tam nejvíc překvapilo?
Všechno vám dali, ale vůbec se o vás nepostarali. Měl jsem představu, že tam se mnou na začátku někdo bude třeba tři dny a zařídí mi telefon, banku, byt, řidičák, ale to nikdo neudělal. To jsem si musel zařídit sám. Třeba účet v bance tam trvá deset dní, to není jako tady, kde se vše vyřídí za deset minut. Bylo to zajímavý. Největší zážitek byl řidičák. Jediní Češi a Rusové tam musejí dělat řidičák, takže jsem musel jít do autoškoly. Byl to nepříjemný zážitek, ale nakonec jsem to dal. Autoškola se tam dělá rok, ale mně zařídili nějaké úlevy, takže jsem měl týdenní rychlokurz. Řekl jsem jim, že jezdím 25 let bez bouračky a že mám peníze, tak to šlo udělat hned. Učí vás lidi z Jemenu, Bangladéše, bylo to úsměvné, ale nakonec jsem to udělal. Bez auta se tam člověk nehne.


Jak se vám v Dubaji žilo?
Dcera tam byla normálně ve škole, chodila k jedné české učitelce. Život je tam dobrý, a když jste z Evropy a máte peníze, tak je o vás postaráno a nemusíte nic dělat. Přijdete ráno do práce a frajer vám přinese kávu, čaj, džus. Pak se zeptá, jestli má přinést oběd. Takovýhle servis tam je.


Jak jste trávil volno?
Chodil jsem k moři a cestoval. Bylo to zvláštní, volna tam bylo poměrně hodně, protože oni nepracují. Na všechno mají servis. Když jsem tam byl měsíc, začali mi říkat, co jsem to za člověka, že jim všechno zkazím. Pracovní týden tam mají od neděle do čtvrtka a já jsem byl pět dní na asociaci, zatímco místní tam chodí dvakrát za měsíc. Říkali mi, co dělám, ať se radši vrátím domů. V tomhle jsou volnější. Byla to dobrá zkušenost, ale jsem rád, že jsem zpátky. Samozřejmě si musíte odpočítat ten finanční požitek. Pro ně je to hranice chudoby, pro nás balík jako prase. Tak to tam prostě funguje.


Zasahovala do fotbalu muslimská víra?
Když jsme byli v zahraničí, tak se modlili třikrát denně. Doma se modlili pětkrát denně. Jinak to bylo v pohodě. Je strašně těžké to náboženství pochopit, otevřelo mi to oči. Když tady vidíme všechny ty věci proti islámu, tak tam to v reálu není. O nic se nestarají, sedí u stolu, pak řeknou sorry a jdou se na deset minut modlit. V Dubaji je dokonce i kostel. Náboženství omezovalo jen v tom, že se modlili ráno a nemohli si to odpustit. Když máme zápas v osm večer a oni se jdou ráno ve 4:30 modlit a pak už třeba nespí, tak je to složité.


Jak se na hráčích podepsal ramadán, kdy nejedli, nepili?
Hráči po ramadánu většinou přiberou, protože přes den spí a žijí v noci, takže se jim obrátí denní režim. Ale nic dramatického. Ramadán vyšel na červen a tam se od května do července nic neděje, protože je teplo a všichni odletí do Evropy.


V Kataru bude v roce 2022 fotbalové MS. Dokážete si to tam představit, když jste tu oblast poznal?
Katar je třicet minut letadlem z Dubaje. Myslím si, že to bude dobrý. Když to přeženu, tak tam nejsou žádné odbory a nekoukají na to, kolik lidí umře při stavbě stadionů (úsměv). Tam se staví 24 hodin denně a za tři měsíce postaví půlkilometrový most. Logistiku zvládnou a stadiony jsou moc hezké. Katar to celé nepojme, takže spousta fanoušků bude bydlet v Emirátech. Bude to dobrý.


Z Emirátů jste se nesnažil někoho přivést do Teplic?
Měl jsem takovou vizi, že bychom tam mohli spojit mládež, ale oni nikam nechtějí. Nemají potřebu chodit ani do bundesligy, protože ta je chudší.


Jaká tam je liga?
Liga byla dobrá. Mají pravidlo, že nesmí koupit zahraničního brankáře, aby tam nechytali samí cizinci. Hráči nepotřebují fotbal, ale fotbal potřebuje hráče. Podle toho to tam vypadá a hráče si hýčkají. Všechny týmy mají tři útočné hráče, kteří jsou cizinci. Na fotbal chodí v průměru tak 500 lidí a to ještě přivezou někoho z Ománu a zaplatí mu 100 dirhamů, aby aspoň někdo fandil. Šejkové do toho sypou velké peníze. Mají udělaná hezká televizní studia, pro ně je to jako hračka. V Dubaji je nejbohatší klub Al-Ahli, kde trénoval i Ivan Hašek a ty mají rozpočet 450 milionů dirhamů, což jsou tři miliardy korun. Když se tomu někdy přiblížíme v Teplicích, tak budeme spokojení (smích).


Takže by to chtělo přivést nějakého šejka, co?
Všechno je možné. Kontakty jsem si tam udělal. I nějaký hráč by to mohl klidně zkusit, ale Arab v Evropě, to je složité. Mám něco v hlavě, tak uvidíme.