Kliknutím zvětšíte
Kolik let se věnujete kariéře rozhodčího a co vás k pískání přivedlo?
Fotbalu v roli rozhodčího se věnuji zhruba 7 let. Jako aktivní hráč jsem býval často zraněný, tak jsem začal hledat jiné uplatnění ve fotbale. Navíc mi spousta lidí v mém okolí říkala, že jsem na to vhodný typ. Dlouho jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem si řekl, že bych si chtěl fotbal vyzkoušet i z té druhé strany. Dnes nelituji. Doporučil bych to každému, kdo se ve fotbale pohybuje, protože by každý zjistil, že to není nic jednoduchého.
Je zápas, na který jste hrdý, který byl i významem velký?
Nejde asi jmenovat pouze jedno utkání. V současnosti to jsou utkání divize, to už je úplně jiná úroveň. Vysoko řádím i utkání v našem krajském přeboru, zejména teplická okresní derby, která bývají vyhrocená, nebo také derby Louny – Žatec, které jsem řídil před svojí dosud největší návštěvou.
Vedete si nějakou statistiku? O počtu zápasů, kartách?
Statistiku si žádnou nevedu. Nedávno vyšla nějaká statistika na portále fotbalunas.cz, kde jsem se dozvěděl, že moc žlutých a červených karet neuděluji. To jsem vlastně o sobě i věděl, protože se kartami snažím v rámci možností šetřit a autoritu si snažím vybudovat jinak.
A co sledování hráčů před zápasem, abyste věděl, co vás čeká?
Rozhodně se o hráče a týmy před utkáním zajímám. Snažím se zjistit informace, jak se týmy a jednotliví hráči chovají. Připravuji se na jejich lídra, tzv. troublemakera aj. V krajském přeboru to bylo jednodušší, protože jsem většinu hráčů a funkcionářů znal. Ve vyšší soutěži mi v tom hodně pomáhají kolegové.
Sudí bývají terčem nadávek či vtipů. Dříve se na sudí křičelo například soudce je mrkev či mlha. Dnes je to jiné… Jaký pokřik na vaši adresu vás nejvíc rozesmál?
Snažím se od toho oprostit a soustředit se vždy jen na samotné utkání. Každopádně mě opravdu hodně rozesmáli diváci v Ostrově, kteří křičí na rozhodčího, že je beruška. Nicméně na to jsem byl kolegy již před utkáním upozorněn, takže mě to tolik nepřekvapilo.
Jaký nejbláznivější zápas jste řídil?
Opět těch utkání bylo určitě víc, ale takhle z hlavy mě napadá utkání Ervěnice – Bílina. Šlo o utkání prvních týmů tabulky I. A třídy. Už od začátku bylo velmi bláznivé. V první minutě pokutový kop, poté neuvěřitelná vlastní branka, hodně emocí, hodně žlutých karet a dokonce jedna červená. Přesně takové mám nejradši.
Určitě jste při utkáních zažil nespočet humorných historek.
Ty historky jsou hlavně na základě dialogů s hráči přímo na hrací ploše. Občas se vážně dokážeme vzájemně pobavit, ale vždy to zůstane pouze hrací ploše a tak bych to i nechal. Prozradím, že se většinou jedná o ty nejupovídanější hráče týmů, většinou ze středu hřiště, kde je největší možnost nějaký dialog navázat.
Sudí v lize nyní své rozhodnutí kolikrát přehodnotí po konzultaci u videa. Jak na technologii VAR nahlížíte? A bral byste tu možnost i v soutěžích, které pískáte?
Technologie VAR je rozhodně krok kupředu a hudba budoucnosti. Jsem jí nakloněn, ale neměla by se nadužívat. Používal bych jí jen při zjevných pochybeních, aby se hra tolik nekouskovala. Hlavní odpovědnost by stále měla být na bedrech rozhodčího. Vše se ještě během pár let vyladí k dokonalosti a věřím, že to bude velkým přínosem. Když pominu fakt, že je to absolutně nereálné, tak by určitě nebylo občas od věci využít VAR i v nižších soutěží.
Na rozhodčí je v této době po kauze Romana Berbra nahlíženo v negativním světle. Co k tomu všemu říkáte? Poznáváte to na vlastní kůži?
Řekl bych, že na rozhodčí je takto nahlíženo odjakživa. Bohužel to asi jen tak nezměníme, i když bych byl určitě rád. Samotná kauza k tomu asi moc nepřispěje, každopádně na vlastní kůži jsme to ještě nemohli pocítit, jelikož se nižší soutěže od té doby ještě nerozeběhly.
Jaké máte další ambice na poli rozhodčího?
V současnosti bych chtěl postupnými krůčky získávat zkušenosti v divizi a dostat se do třetí nejvyšší soutěže. Do budoucna je rozhodně mým snem odřídit utkání v naší nejvyšší soutěži. Pokud se to podaří, snad nezůstane pouze u jednoho. Vede k tomu ale dlouhá a trnitá cesta. Budu dělat všechno pro to, aby se můj sen stal skutečností.
Máte nějaký rituál před zápasem, nebo dokonce během něho?
Žádný konkrétní rituál mě nenapadá. Snažím se vždycky plně soustředit a dobře naladit své kolegy na utkání. Při utkání mi dost pomáhá neustálé držení očního kontaktu právě s kolegy.
Zvládl byste ještě být hráč? A na jakou úroveň byste si troufal?
Asi bych to ještě zvládl. Otázkou je kolik utkání, než bych se zranil. Rozhodně bych si ještě věřil na utkání 1.B třídy, možná i 1. A třídy. Nicméně zastávám názor, že v těchto soutěží by to mělo být spíš o partě v kabině, tudíž jestli bych měl ještě někdy hrát, tak by pro mě nebyla rozhodující soutěž, ale právě ta parta lidí a spoluhráčů.
Jak nejradši relaxujete před zápasy, po zápase? A dodržujete i jako sudí životosprávu?
Snažím se vždy co nejlépe psychicky připravit, takže před utkáním spíš takové pohodové, běžné věci. Myslím, že drtivá většina rozhodčích se snaží dodržovat životosprávu, včetně mě. Po utkání už je to však něco jiného. Stejně jako hráči, i rozhodčí po povedeném a zvládnutém utkání rádi trochu vypustí. Horší u nás rozhodčích je to v tom, že častokrát nás druhý den čeká další utkání, tak ani nemůžeme.
32
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
