„Zážitkem pro mě byl hlavně zápas s Chile, který se hrál na padesátitisícovém Eccola Stadium, kde se hrálo čtvrtfinále mistrovství světa v roce 2002. Poprvé jsem hrál na tak velkém stadionu,“ vyprávěl Žitný po návratu.

S jakými pocity a dojmy jste se vrátil z Japonska?
S těmi úplně nejlepšími. Japonci jsou moc hodní, přátelští a komunikativní. V hotelu na nás vždycky čekalo pár lidí na podpis a společné foto. Turnaj má velkou tradici, byl skvěle zorganizovaný. Každý zápas živě vysílali na internetu, v hledišti bylo dost diváků. Zážitkem pro mě byl hlavně zápas s Chile, který se hrál na padesátitisícovém Eccola Stadium, kde se hrálo čtvrtfinále mistrovství světa v roce 2002. Poprvé jsem hrál na tak velkém stadionu. Bydleli jsme v centru města, pokud jsme měli volno, šli jsme na krátkou procházku, ale bylo velké dusno. Jediný celý volný den jsme využili k výletu k moři. Ovšem koupat jsme se nemohli, kvůli bezpečnosti to tam je zakázané.

Radost Teplic po úvodní brance.
FOTO: Tři body za tři góly. Teplice - Jihlava 3:1

Co japonské jídlo, nedělalo vám potíže?
Většinou jsme dostávali menší porce místních specialit a hlavní část stravy jsme si nabírali na velkých stolech, kde bylo skoro všechno, nač si vzpomeneš. Moc mi chutnala místní omeleta s krevetami a sardinkami, kterou kuchař vařil přímo před námi.

Jak probíhá zatím vaše reprezentační kariéra?
Byl jsem členem širšího kádru jak U16 tak U17, ale spíš jako náhradník. Od té doby, co nastoupil trenér Kozel, hraju pravidelně jak za U18, tak za U19.

Jak se kluk z Roudníků dostane až do velkého fotbalu?
V Roudníkách bydlíme od mých šesti let, předtím jsme žili s rodiči v Ústí. Začínal jsem tam na Ravelu. Jenže z Roudníků se lépe dojíždí do Teplic, tak už v přípravce jsem odešel tam a jsem tam dosud. Momentálně trénuju s áčkem, ale zatím hraju za juniorku. Původně jsem útočník, teď hraju středový podhrot.

Přátelský fotbalový zápas mezi výběrem fotbalových osobností Teplicka a týmem FC Roma Děčín se odehrál v Modlanech. Po zápase se promítal dokument o FC Roma, zúčastnil se i režisér Tomáš Bojar.
FOTO: Fotbalové osobnosti Teplicka podpořili romský tým z Děčína.

Můžete nám přiblížit své fotbalové cíle?
Dávám si je postupně. Aktuálně bych se chtěl prosadit do áčka, pokud by to nešlo, tak bych přivítal možnost hostování někde v druhé lize. Hlavní cíl je dělat a živit se tím, co mě baví, tedy fotbalem, a to nejlépe v dobré zahraniční lize. Hlavně ale nechci nic uspěchat.

Tři gólové akce„Na první branku jsem přihrával v zápase s Chile, kdy jsem šel na hřiště 7 minut před koncem za nepříznivého stavu 0:1. Kopali jsme roh, Chilané odehráli míč do autu. Ten se nám podařilo rychle rozehrát, míč jsem dostal já, zaseknul si ho na pravou nohu a poslal centr našemu kapitánu Janu Královi. Ten ho prodloužil na zadní tyč a bylo vyrovnáno, což byl i konečný výsledek, zápas jsme pak ale prohráli na penalty. Další dvě brankové asistence přišly v zápase s místní akademií Shizuoka, který jsme vyhráli 2:1. Ten jsem odehrál celý. Po poločase jsme prohrávali 0:1, ale na začátku druhé půle jsme dali dvě rychlé branky a otočili to. Při první brance jsem dostal míč na středu hřiště, proběhl mezi dvěma obránci a poslal balón za obranu, tam naběhl úplně volný Drchal a podél gólmana poslal míč do sítě. Za chvíli nato se ke mně odrazil míč ve vápně, moc se mi nepovedla otočka, ale míč se odrazil k Davidu Beňovi a ten ho uklidil k tyči.“