Auto jsem nechal zaparkované u silnice nad stadionkem, seběhl stráň a už jsem byl u hřiště. Vildnerové, Nejedlí, Kubáskové a další postavičky malého klubu byly vždy milé a ochotné. Potřebujete sestavu? A také kdo dal góly? Hráče či trenéra na rozhovor? Žádný problém. Podmínky k focení také příjemné. Sedl jsem si za branku, opřel se o plot a vyčkával ten správný okamžik, kdy zmáčknout spoušť. Na krásném trávníku se během několika let ukázalo několik legend teplického fotbalu. Řízek, Fousek, Jurenka… Atmosféru vytvářeli hluční diváci, kteří své miláčky povzbuzovali pomocí bubnu, často i na hřištích soupeřů. Někdy vytáhli i pyrotechniku, a to se jen tak na okresních fotbalech nevidí. Když člověku kručelo v břiše, posilnil se v bufetu u kabin. Idylka. A teď je najednou konec. Prý se klubu nepodařilo sehnat strategického partnera, fotbal navíc nezajímá ani vedení obce. Škoda. Nedivím se předsedovi klubu Romanu Vildnerovi, že je z toho otrávený a nemá chuť do další práce. Tři stovky obyvatel čítající Kladruby vstoupily do podvědomí hlavně díky kvalitnímu fotbalu. To by si měli vždy „papalášové“ uvědomit a sportovní oddíly, které obec (či město) proslaví, náležitě podpořit. Dřív, nebo později by zjistili, že se prakticky jedná o nejlevnější formu dobré reklamy.