Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pláž u moře ve Španělsku, kde si vysnil prožít podzim života v roli plavčíka, bude vyhlížet charismatického Jindřicha a jeho rodinu marně.

Ještě minulé pondělí jsme spolu po telefonu mluvili. „Jindro, ty nějak funíš," rýpl jsem si do něho. Vitální Jindřich, který narostl snad do dvou metrů, se pokoušel od Nového roku zhubnout. Už poněkolikáté. Kromě nadprůměrné výšky totiž vykazoval podle svého mínění i nadprůměrnou váhu. „Mám dole pět a půl kilo!" hlásil hrdě na začátku února. A na můj rýpanec, který jsem doplnil poznámkou o rušení kamaráda v intimní chvíli, odvětil s úsměvem: „To bohužel ne, jsem na běžkách, mám s sebou dítko." Nabízel, že si zavoláme později, další den už ale telefon nezvedal.

Ondráš, jak mu říkali v Altenbergu, kde našel před lety se svou ženou a kupou dětí druhý domov, život miloval. Uměl o něm dlouhé hodiny vyprávět, o všem, co nabízí. I když měl v minulosti důvody ho nenávidět, a i tak nějaké období činil, byl ryzím „živočichem" se srdcem na dlani.

S teplickým fotbalovým klubem zažil nejhezčí roky jeho existence; v roce 1999 byl u historického úspěchu žlutomodrých, jímž bylo druhé místo v nejvyšší fotbalové soutěži. S fotbalisty ze Stínadel poté absolvoval jejich první tažení Evropou.

Dobře známý je díky svému nezaměnitelnému hlasu,  bleskovým reakcím a vtipným glosám i z Rádia Tep. Angažoval se také v různých občanských aktivitách, byl například tiskovým mluvčím města Dubí.

Do fotbalového prostředí se Jindra Pech už vrátit nechtěl, byť vše okolo kulatého nesmyslu pozorně sledoval. I do kanceláře svého někdejšího šéfa Františka Hrdličky až do minulého léta, kdy  legendární funkcionář „sklářů" odešel, čas od času na kafe zavítal.

Tiskový mluvčí, jakého Stínadla do dneška nenašla, člověk, který byl pro mnohé inspirací a hnacím motorem zároveň, už není.

Konstatování, že jeho ztráta je nenahraditelná, se v Jindřichově  případě vymyká jakémukoliv klišé.