Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Dlouho jsme byli zklamaní, hlodalo nás, že jsme mohli hrát pohárovou Evropu. Pro mě to možná byla poslední šance. V dalších sezonách třeba už nebudu hrát takovou porci zápasů. Jako každý člověk stárnu, bude mi třiatřicet. Ale ten kádr, který tu máme, má potenciál minulou sezonu zopakovat," tvrdí zkušený defenzivní speciál v exkluzivním rozhovoru.

Jak jste se změnili pod trenérem Šmejkalem?
Podzim asi nebyl z naší strany tak kvalitní. Byly tam pasáže, kdy jsme zahráli čtyři zápasy dobře, pak to zase tak dobré nebylo. Ale nevím, co se na jaře stalo. Nějak si to sedlo a jeli jsme. Hodně tomu pomohl i kondiční trenér Tonda Čepek. Trenéři po nás chtějí, abychom nešetřili krokem. Podle mě ta Evropa nevyšla jen proto, že jsme v závěru nehráli kompletní.

Odešel Štěpán Vachoušek. Budete se snažit po něm převzít vůdcovskou roli?
Je to těžké vzít. Musíte to mít v sobě, Vachy to tam měl, byl v kabině číslo jedna. Já se za mančaft určitě vždy položím, pomůžu každému na hřišti i mimo, ale bude to těžké.

Zmínil jste kondičního trenéra Čepka. Opravdu vám tak hodně pomohl?
Určitě. Zimní příprava byla hodně náročná. Tonda vše dobře načasoval, připravil. On se dívá na špičkové týmy, které hrají evropské pohárové soutěže, snaží se novinky z jejich kabin přinášet. Trenéři s námi pracují i tak, že u nás víc hlídají, kdo kolik naběhá. Jakmile jsme pod hranicí, tak dostáváme „čočku" a příště to musí být lepší.

Jak to v praxi vypadalo?
Když se zápas nepovedl, tak na to koukali ještě víc. Říkali, že kdybys tady běžel víc nebo tady přidal, tak jsme možná gól nedostali. Nebo že bychom se snadněji dostávali do šancí, kdybychom přidali na kroku. Nás to fakt hodně posunulo, po každé té „čočce" jsme se snažili jezdit ještě víc. Na druhou stranu mi trvalo, než jsem se do toho dostal, protože si myslím, že to není jen o běhání. Například Hradec měl nejlepší statistiky v běhání, ale sestoupil. Ale pochopil jsem, že je potřeba zvládnout to běhání dohromady s kvalitou na balonu.

Takže po té „čočce" radši poběžíte i tam, kam byste normálně neběžel?
Jo, tak to je, mám to pak v hlavě. Někdy jsem pak v rozporu, protože na mojí pozici musím přemýšlet i takticky, abych neběhal někam zbytečně a držel svůj prostor. Je to složité. Nemůžu běhat všude a nakonec nebýt nikde.

Vy jste měl sezonu, ve které jste dostal rekordně nízký počet karet. Mělo i tohle na rekordu nějaký podstatný vliv?
Určitě! Když jsi dobře připravený, tak jsi všude včas. A ani nejsi tak nervózní, nereaguješ podrážděně na rozhodčího.

Jaká bude ta příští sezona?
Bude to těžký, laťka je vysoko. Ale když navážeme na jaro, tak to bude dobré. Chceme se zase poprat o Evropu, ale musíme chytit začátek, abychom pak na sebe nekoukali.

Říkal jste, že pro vás možná bylo jaro poslední šancí na Evropu. Cítíte se už tedy za zenitem svých sil?
Někdy jsem si to myslel. Hlavně když nějak zápas nevyšel a ještě jsem slyšel, že jsem naběhal málo. Ale pak jsem zase odehrál dobrý zápas a podobné myšlenky mě opustily. Já to rozhodně jen tak nezabalím. Budu se pořád prát a bojovat, i když mi bude třiatřicet. Možná mi pomůže i konkurence, která tu je. Tonda Čepek mě v posledních zápasech chválil; kvitoval to, že jsem i konec sezony fyzicky zvládl a vydal se na maximum. To mě potěšilo, statistiky totiž ukázaly, že moje výkonnost v koncích zápasů dolů nešla. Tak to zatím vypadá, že ještě budu moct hrát.

Jestli ten váš pocit nebyl vyvolán i tím, že jste se na jaře vracel po zranění. To je pro staršího hráče vždy nepříjemnější, než bývá pro mladšího fotbalistu.
Ano, to bylo určitě těžké. Také to, že jsem měnil pozici; hrál jsem stopera, pak jsem šel zase na defenzivního záložníka… Trenér ale říkal, že se spíš bál toho, že to nezvládnu fyzicky, ale vše bylo v pořádku. Možná to je spíš můj osobní pocit. Já musím cítit, že jsem zápas zahrál dobře. Ale když pak mám ten pocit a uslyším, že jsem běhal málo, tak ten pocit je sražený dolů.

Koukám, že tyhle statistiky se hodně řeší.
Souboje, sprinty, naběhané kilometry. Ale to není jen v Teplicích, je to teď zkrátka takový trend. Fotbal šel úplně jinam. Možná že se ani nekouká na to, jak jsi zahrál zápas, ale spíš na to, jaké máš statistiky. Ale jak říkám, Hradec měl nejlepší statistiky a sestoupil. Nebo, stalo se v Mladé Boleslavi, že jsme potkali Marka Matějovského, který nehrál. Ptali jsme se, proč nehraje; takový skvělý fotbalista, ale není v základu. Říkal, že na tom není dobře, že podle statistik málo běhá, nemá sprinty, tak mu trenér nedává šanci. Tak to zkrátka teď ve fotbale je. Ale nám to pomohlo, sedlo si to, takže pokud to takhle bude dál, tak to bude jedině pro nás dobře.

Takže jste spíš takový staromilec, který říká, že fotbal není tak složitá hra, že to není věda.
Jak říkám, nám tohle pomohlo. Skloubili jsme fotbalovost a tu atletiku, povedlo se nám to. Ta fyzička je v dnešním sportu nesmírně důležitá. I v devadesáté minutě pak můžete otáčet zápasy. Jasně, ze začátku mě to štvalo, možná i teď mě štve, když mám dobrý pocit ze své hry, ale dozvím se, že jsem běhal málo. Díky tomu, že nám to ale pomáhá, tak těmhle metodám věřím.

Na druhou stranu jste ztratili koncovky v Příbrami, v Plzni, na Slavii…
Ano, ale tam to nebylo o fyzičce. Tam jsme to prohospodařili takticky, navíc soupeři měli velkou kvalitu, hlavně tedy Slavia a pak také Plzeň. Dokázali nás přitlačit, donutili nás udělat chyby. Tam jsme to prostě sehráli blbě.