Admire, očekávalo se, že s vaším návratem do sestavy po karetní stopce se Teplicím začne dařit. Jenže to se nestalo…
Takový návrat jsem si nepředstavoval… Bylo to těžké a teď to bude ještě těžší.

Teplickým hráčům se vyčítalo, že nebojují. Proti Slovácku vám už ale nasazení nechybělo, přesto to na body nestačilo…
Nasazení bylo o 80 % větší než v Příbrami. Všichni makali, bojovali, ale když neproměníš šance, tak co můžeš čekat. V úvodu jsme měli jednu nebo dvě tutovky, škoda, že to Mahmut (Mahmutovič) neproměnil, jinak by ten výsledek vypadal jinak.

Znovu jste se nevyvarovali zbytečných chyb, po kterých jste si nechali dát laciné góly. Čím to, že se to stále opakuje?
Je to smutné, jaké dostáváme branky. Nevím, jestli je to tím, že se pereme o sestup a nejsme na to zvyklí. Může to být tím, že máme svázané nohy a neumíme si s tím poradit. Situace je taková, že hrajeme o záchranu. Musíme makat a věřit, že se to změní.

Proti Slovácku to byla už třetí prohra Teplic o čtyři góly v této sezoně. V příštím kole navíc jedete do Jablonce, kterému jste na podzim podlehli také 0:4. Tam to bude pro vás velmi těžké utkání, že?
Bude to těžké utkání jako každé jiné. Musíme věřit, že se to otočí.

To musí být těžké věřit v záchranu, když jste stále dole, co?
Jde o to, abychom venku získali nějaké body a doma to pak potvrdili. Jestli něco získáme, tak v tom musíme pokračovat.

Můžete vy jako kapitán udělat něco mimo hřiště, aby se Teplice konečně zvedly?
Každý den na tréninku se o tom bavíme v kabině… Jestli jde o to, abych dal někomu facku nebo bouchnul do stolu, to nevím… Ale něco už se musí udělat, aby se to změnilo a na hřišti to začalo vypadat jinak.