Jak s odstupem vzpomínáte na šampionát?
Zatím je to pořád ještě malej čas, kterej od Eura uplynul. Pořád to ve mně leží. Byl jsem strašně moc spokojenej, protože to byl neskutečně dobře zorganizovanej turnaj. Poláci mě velmi mile překvapili, měli jsme veškerej komfort. Potěšilo mě, že jsme hráli dobře, že se nám to povedlo. Zarmoutili jsme některý diváky, kteří nám nepřáli, z toho mám taky radost. Udělala se tam dobrá parta a já doufám, že v kvalifikaci na mistrovství světa na euro navážeme.

Pro tým muselo být strašně nepříjemné odjíždět s pocitem, že vám hodně lidí nevěří a někteří vám dokonce nepřejí.
Hrozně mě to mrzelo. Fakt jsem rád, že jsme těm lidem ukázali, že fotbal umíme. Bylo přijemný postoupit z prvního místa. V to nikdo dopředu nevěřil.

Najednou fanoušci otočili a začali vám fandit…
To je klasická česká nátura. Já tomu říkám bulvární nátura. U nás se věří všemu, co bulvár napíše. Házíme to, co bylo, za hlavu a jsme rádi, že se to povedlo. Jak jsem už řekl, doufám, že naše výkony budou v příští kvalifikaci stoupat.

Ještě se přeci jen vrátím k té napjaté atmosféře, která zpočátku na šampionátu panovala. Bylo vidět na trenérech a hráčích, že je to trápí?
Jo. Hrozně jsme to všichni prožívali, protože nám to bylo strašně líto. Tohle se přeci nedělá. Všichni se nás v Polsku ptali, jak jen je to možný. Nikdo to nechápal. Přijedeme na Euro, ještě se ani nekopne do míče a lidi pískají na trenéra Bílka a na Baroše. To je taková skvrna na tom mistrovství v mejch očích.

První zápas s Ruskem jste prohráli 1:4. Věřil jste, že se to zlomí?
Já pokaždé věřím. Jsem takovej celoživotní optimista. Kdybych nevěřil, tak to nemůžu dělat. Jsem moc rád, že to kluci potvrdili.

Jste známý jako bavič. Přišla vaše chvíle právě po tom úvodním duelu s Ruskem?
My jsme si říkali, že první zápas nerozhoduje a že není nic ztraceného. Věděli jsme, že se to může obrátit. Všichni pak věřili Rusákům a podívejte, Rusáci jeli domů jako první. Všechno bylo zkrátka jinak. Ale k tý legraci… ta se dělá po celej šampionát. Nebyl jsem na to sám, v kabině jsou kluci jako Bary, kterej je absolutní kápo kabiny, kluci gólmani Drobný s Laštym, Sivok, Hübschman – to jsou ti správný parťáci, který udržovali pohodu v kabině.

A jaký kousek jste předvedl vy? Máte nějakou veselou historku?
Měl jsem toho připravenýho víc. Jedna dobrá věc se mi ale fakt povedla. Mám nahranou helikoptéru na mobilu. Než jsme odjížděli, tak jsem si to dal na bedničku, která je velmi kvalitní. Zapnul jsem jí, zamaskoval a běhal kolem novinářů. Koukali na sebe a hledali přistávající vrtulník. Sami pak přiznali, že ho hledali, kde se jen dá.

Velkým zážitkem pro všechny asi musel být zápas s Portugalskem. Ronaldo má v Teplicích obdivovatele třeba v Egonu Vůchovi. Nechtěl po vás Egon, abyste mu od Ronalda získal nějaký suvenýr?
Asi by chtěl dres, ale tam bylo víc šakalů, člověk nemá moc šanci. Myslím, že jeho dres nakonec ukořistil Sivok. Nijak se s tím ale nechlubil, asi se bál, aby mu ho někdo nešlohl (úsměv). Jinak Ronadlo je velkej manekýn. Na druhej poločas proti nám vyběhl s jiným účesem. Prý všichni o přestávce v kabině sedí a poslouchají rady trenéra a Ronaldo se opodál češe (úsměv). On je sice manekýn, ale pan fotbalista. Asi i proto si může dovolit toho manekýna. Jako fotbalista je fakt skvělej.

Teď už jste zase se svými Teplicemi. Jak velká je to změna?
Nesmírně jsem se na kluky těšil, přeci jen s nima trávím většinu svýho života. Cejtím ale na sobě, že nejsem pořádně odpočatej. Ale to je jedno, kluci mi to vynahrazují tím, že jsou hrozně fajn a já jsem rád, že s nima můžu být.

Kdo je Eda Poustka?

Eda hrál dříve basketbal. Poté začal masírovat basketbalisty Sparty a fotbalisty Xaverova. Později „přestoupil" na Letnou. V roce 2006 byl ale ze Sparty vyhozen, což nesl hodně těžce. „Vyrvali mi srdce," říkal a věřil, že se časem do kabiny „rudých" vrátí. Na podzim téhož roku ale zakotvil v Teplicích, které si doslova zamiloval. Kromě těl sportovců se stará také o jejich duše. Umí parádně pobavit. Je mistrem humoru, zvládá vtipy kreslit i vyprávět. U reprezentace České republiky je masérem nepřetržitě od roku 1998.