Roudníky, patnáct let nazpět. Malý Patrik ještě ani nechodí, míč ho ale zajímá snad nejvíc z hraček, které mu rodiče a sourozenci koupili. Když sfoukne na narozeninovém dortu tři svíčky, jeho zájem o „kulatý nesmysl" sílí. Není proto divu, že ho rodiče dají na fotbal. Jak se později ukáže, bude to trefa do černého. Malý klučina má na dlouhé roky o zábavu postaráno.
Až v ústeckém Ravelu si Patrika v jeho třech a půl letech vzali pod svá křídla, jinde rodičům řekli, že je ještě malý. „Byl jsem tam do sedmi, často jsem hrál se staršími, pak jsem se dostal do teplického Junioru. Rád vzpomínám na začátky, v Ústí u pana Deutsche, v Junioru pak u pana Bouze.
Maličký černovlasý útočník byl pro obrany soupeře hotovou pohromou. Góly jim střílel jeden za druhým – levou, pravou, jedna báseň. Tak například v sezoně 2008/2009 dal 134 branek. „Těch gólů bylo opravdu hodně, ale přechodem na velké hřiště to ustalo. Také to bylo tím, že jsme hráli s kvalitnějšími soupeři a později jsem pak začal hrát spíš záložníka. Teď už dávám branek daleko méně."
Žitného role na hřišti je oproti žákovským létům rozdílná, branky má coby kreativní záložník hlavně připravovat. „Ještě občas v útoku hraji, když trenéři potřebují, ale jsem spíš taková ta klasická desítka," přiznává. Ti, kteří se o fotbal zajímají, dobře ví, že právě šikovných špílmachrů má česká kopaná poskrovnu. Někteří při pohledu na teplického fotbalistu tvrdí, že by mohl být novým Rosickým. „Tomáš Rosický je můj vzor, ale teď je mým hlavním idolem Mesut Özil," prozrazuje Patrik s klukovským úsměvem.
Á propos Rosický. V roce 2012 se tehdy třináctiletý Žitný se svým idolem setkal. „Vyhrál jsem v soutěži Přines míč do hry možnost v rámci EURA přinést rozhodčím před utkáním našich s Řeckem míč, se kterým se pak hrálo. Setkání s Tomášem bylo pro mě zážitkem jako blázen, stejně jako zápas s Řeckem."
Žitný věkem spadá ještě do dorostu, na podzim ale patřil do základní sestavy juniorky FK Teplice, kterou vede Jakub Pekař. Stabilní místo si vydobyl i v reprezentační osmnáctce kouče Luboše Kozla. „Jsem za to moc rád. Hrál jsem i dříve za reprezentační výběry, tam mě ale trenéři dávali na kraj zálohy. Pod trenérem Kozlem hraji to, co pod trenérem Pekařem, to mi vyhovuje a je to pro mě důležité."
S přechodem z dorostu do juniorky neměl výrazný problém. „Aklimatizace pochopitelně nějaký měsíc trvala, ten fotbal je v juniorce rozdílný, na vše je méně času, rozdíl je i v technice. Podobně to vnímám, když trénuji s áčkem, tam je kvalita ještě výše. Hlavně je znát snaha vše řešit na jeden dotyk, na to je zaměřena většina tréninků. Stačí udělat o jeden dotyk navíc a už jste pod balónem; moderní fotbal je právě v té rychlosti, přímočarosti," poodkrývá Žitný tajemství úspěchu. „Já musím na tomhle všem pracovat, pak také na rychlejším rozhodování, zároveň ale musím být klidnější, když mám balón na kopačce, nebýt zbrklý."
Patrik Žitný
Datum narození: 21. leden 1999 v Ústí nad Labem
Současný klub: FK Teplice
Kdy Žitný ochutná ligu? „Liga, to je sen. Vím, že teď na podzim někteří hráči v mém věku nakoukli do áčka Sparty. Já osobně nevím, jestli už je čas. Uvidíme. Zatím jsem párkrát s áčkem trénoval, byl jsem z toho nadšený. Asi bych ještě nezvládl absolvovat celou zimní přípravu, potřebuju tělo posílit. Dostat se do ligy je každopádně velká motivace," nechce Patrik, který má za sebou velmi dobrý rok, nic uspěchat.
Ve věku, kdy klukům ještě pořádně ani nerostou vousy, hrál na Stínadlech ligu stabilně naposledy Martin Fenin. Jako on by ale „Žito" skončit nechtěl. „Dřív to vzor byl, teď už pochopitelně ne. Nikdo z nás mladých tak nechce dopadnout. Vím, že se musím koncentrovat jen na fotbal, nemyslet na nic jiného," zná Patrik recept na překonání „telecích let". Sám ale moc dobře ví, že to není jednoduchá záležitost. „Člověk by někdy chtěl jít s kamarády, pobavit se. Prioritou je ale fotbal. Je to o tom, že si v životě spoustu věcí odříkáte."
Jak vidno, v hlavě to má Patrik Žitný srovnané. Důkazem budiž i jeho slova o nutnosti patřičného vzdělání, na které kromě trenérů bdí hlavně jeho rodiče. „Studuji obchodní akademii. Vzhledem k vytíženosti ve fotbalu mám individuální studium. Dobře vím, že to musím dát, maturita je důležitá, vždyť žádný fotbalista neví, jak dlouho bude hrát, jestli ho o kariéru nepřipraví zranění."
Vánocemi Patrikův příběh začal, Vánocemi i skončí. „Já jsem vlastně nedostal od Ježíška nikdy pod stromeček kopačky, tak jako je dostávají jiní kluci, kteří fotbal hrají," podivuje se mladý fotbalista. Zároveň přiznává, že by mu největší radost udělala na Štěpána výhra jeho milovaného Arsenalu. „My prostě máme fotbal v krvi," culí se.
Rodina Žitných z Roudníků? Každý, kdo ji zná, vám poví, že je fotbalem posedlá. To, že fotbal miluje tatínek Jiří, se dá ještě brát za normální, že mu propadla miminka Šárka, už ale standardní není. „Taťka se někdy řečnicky ptá, jestli toho fotbalu není doma až moc, například když v televizi neběží nic jiného. My s mamkou si ale myslíme, že ne," usmívá za měsíc osmnáctiletý Patrik.
Od jeho fotbalových začátků se mu rodiče naplno věnují, jezdí s ním na všechny zápasy. „Zázemí a podpora rodiny je to nejdůležitější, bez ní by to snad ani nešlo," přiznává nejmladší z rodu Žitných.
„Taťka fotbal hrál, ale má snad jen jeden dva zápasy za Roudníky, když tu ještě existoval fotbalový klub. Kromě bráchy Michala, který po skončení kariéry trénuje, se mu aktivně věnovala i sestra Veronika. Jsme prostě fotbalová rodina."
Kritizují Patrika sourozenci a rodiče? „To samozřejmě také umí, spíše mě ale podporují. Moc jim za vše děkuji," cítí mladý talent velký vděk.
„Stojí to hlavně hodně času. Když to ale baví Patrika, tak nás taky. On měl velký vztah k balónu už odmalička. Víme, že teď je ve složitém období, kdy z mládežnického fotbalu přehází do dospělého. Je ale celkem rozumný, i když má jako každý kluk v tomto věku své mouchy. Snažíme se ho co nejvíc zaměstnat, aby neměl čas na nic jiného. Ale co se týče fotbalu, tak ho do ničeho nenutíme. Víme, že musí sám chtít, my ho necháváme, popřípadě ho pouze nasměrujeme," nechává Jiří Žitný nahlédnout pod pokličku.
„Teď má za sebou podařený rok, pořád si drží takový ten nadstandard. U nás je ale hodně důležitá škola. Dbáme na to, aby zameškané hodiny vždy dohnal, aby školu nezanedbával. Uvidíme, jak to vše půjde dál, zatím se vše vyvíjí dobře," uzavírá Patrikův tatínek.
