„Doktor mi řekl do očí, že můžu být rád, že jsem se na tom hřišti vůbec probral. Já si to ale nijak nepřipouštím, necítím se být na hraně," říká Vaňkát.Jeho příhoda by klidně mohla být inspirací pro ostatní amatérské sportovce. „Jenže já nečekám, že můj příběh donutí jít davy lidí na vyšetření. Tohle se většinou objeví pozdě, až když se něco stane. Můžu to lidem doporučit, ale sám za sebe říkám, že já bych to také neudělal," přiznává Vaňkát.

Tomáši, prozradíte čtenářům, jak se to celé seběhlo?

Soupeř začal tlakem, takže jsem hned na začátku zápasu udělal tři rychlé sprinty. Najednou mi začalo trochu hučet v hlavě, tak jsem se zastavil a víc nevím. Po chvilce jsem se probral, vstal jsem a rozhodčí mě poslal za postranní čáru. Tam jsem si popoběhl, udělal nějaké dřepy a vrátil se do hry. Chvíli jsem tam pobíhal a jakmile jsem znovu zasprintoval, tak mi zase začalo hučet v hlavě, švihnul jsem sebou o zem a na chvíli jsem ztratil vědomí. Nic vážného mi ale nebylo, akorát mě trochu bolela hlava z toho pádu. Kluci mi zavolali záchranku a odjel jsem do nemocnice.

A tam jste absolvoval řadu vyšetření…

Přesně tak. Napojili mě na nějaký přístroj, který měří funkce srdce, ale to fungovalo normálně. Doktoři mi řekli, že si mě tady nechají a že mi udělají nějaká další vyšetření. Druhý den jsem šel na ultrazvuk srdce a tam mi odhalili vrozenou vadu na chlopni.

To byl pro vás jistě šok…

To každopádně. Mám doma roční dítě, s ničím takovým jsem rozhodně nepočítal. Doktor mi řekl do očí, že můžu být rád, že jsem se na tom hřišti vůbec probral. Já si to ale nijak nepřipouštím, necítím se být na hraně. Beru to jako takové upozornění. Možná si to ale jen namlouvám, abych byl klidnější.

Co přesně odhalilo vyšetření?

Že mám poškozenou srdeční chlopeň. Při vyšší zátěži pumpuje málo krve do mozku a tím pádem jsem sebou fláknul, protože se mozek na chvíli neokysličil. Ještě nejsou hotové všechny výsledky, ale určitě mě čeká operace. Buď mi chlopeň upraví nějakou plastikou nebo mi dají náhradní.

Existuje šance, že se někdy vrátíte k fotbalu? A jak dlouhá bude vaše rekonvalescence?

Doktoři říkali, že když mi chlopeň vymění, tak budu moct zase běhat a hrát fotbal. Zatím ale ještě nejsou přesné výsledky, čeká mě stále řada vyšetření. Zhruba čtrnáct dní budu v ústecké nemocnici, pak bych měl jít na týden do Prahy na tu operaci. A potom by měla být měsíc až dva rekonvalescence doma.

V poslední době se podobných případů stává hodně, napadlo vás někdy, že by se to mohlo přihodit i vám?

Nikdy mě nenapadlo, že by se to mohlo stát i mně. Říkal jsem si, že se to stává hlavně sportovcům na vyšší úrovni, protože tam dostávají pořádně do těla. U nich jsou tréninky i zápasy na jiném levelu. U nás v okrese je to jen popobíhání. Ale jak je vidět, tak se to stát může.

Necítil jste už dříve nějaké příznaky?

Necítil. Když se člověku udělá trochu špatně, tak to přičítá všemu možnému a rozhodně nemyslí na to, že má problém se srdcem. Kdyby věděl, že má vrozenou vadu… Jenže to by musel absolvovat vyšetření. Když se člověk cítí zdravý, tak k doktorovi nejde. Nečekám, že můj příběh donutí jít davy lidí na vyšetření. Tohle se většinou objeví až pozdě, až když se něco stane. Můžu to lidem doporučit, ale sám za sebe říkám, že já bych to také neudělal.