Kliknutím zvětšíte
Co vás přivedlo zpět do Kladna, kde jste začínal s aktivní hráčskou kariérou?
I když jsem velkou část kariéry strávil v jiných klubech, pořád jsem sledoval výsledky SK a byl v kontaktu s lidmi okolo kladenského fotbalu. Nakonec tomu nejvíc napomohl Jan Suchopárek, který byl tehdy šéftrenérem mládeže a oslovil mě, abych přešel z Bohemky, kde jsem tehdy trénoval mladší dorost, na SK.
V první lize máte odehráno téměř dvě stovky zápasů. Na která angažmá vzpomínáte nejraději?
Bylo jich víc a na všechny vzpomínám rád, každé mělo něco do sebe.
Tak to vezmeme popořadě.
Po vojně v roce 1990 jsem se vrátil do Kladna do 2. ligy. Hráli jsme v horní polovině tabulky. Trénoval nás Standa Procházka, který mi dal šanci v dospělém fotbalu. V porovnání s dneškem jsme hráli za málo peněz, ale byla tu výborná parta. Chodili jsme do práce a na brigády, na tréninky jsme jezdili na kolech, říkali nám cyklistický oddíl.
Pak jste se stěhoval na Moravu do Zlína.
Tam jsem strávil pět let a poznal, jak to chodí v profi klubu. Pod trenérem Petrem Uličným jsme postoupili do 1. ligy. On mě vlastně dostal do ligy a jsme v kontaktu do dneška. Poté přišel trenér Jožka Adamec, známý „bouřlivák“ a pak trenér Verner Lička, který nás učil profesionalismu po vzoru zahraničních klubů.
V Teplicích přišel vrchol kariéry?
Z pohledu výsledků určitě. Trenér František Cerman mi dal šanci dál pokračovat v první lize. Pod trenérem Josefem Pešicem jsme skončili v roce 1999 na druhém místě v lize, což byl historicky největší úspěch Teplic. Díky tomu jsme si zahráli následující sezonu evropské poháry.
Po Teplicích přišlo ještě zahraniční angažmá na Slovensku. Co jste zažil tam?
V Ružomberoku jsem zažil přerod klubu a vzestup mezi nejlepší slovenské týmy. Byli jsme na třetím místě za tehdy ještě Interem a Slovanem Bratislava.
Co pro Vás bylo největším zážitkem v kariéře?
To byl jednoznačně dvojzápas o postup do skupiny Ligy mistrů proti Borussii Dortmund v létě 1999. Tým nabitý hvězdami (Möller, Reuter, Bobic, Köhler), vítěz LM z roku 1997, obrovská euforie v celém městě. Oba zápasy jsme prohráli 0:1, ale uhráli jsme to se ctí a ostudu jsme neudělali. Potom jsme ještě pokračovali v Evropské lize, kde jsme postoupili přes maďarský Ferencváros, ale pak nás vyřadila španělská Mallorca.
Máte radu pro začínající fotbalisty, aby to dotáhli minimálně do 1. ligy jako vy?
Dávat si postupné cíle. Všechno má svůj čas. Projít si všechny kategorie a zbytečně to neurychlovat. Když jsem přišel do Kladna do žáků, tak mým cílem bylo probojovat se do ligového dorostu, potom do áčka, které tehdy hrálo třetí ligu a až potom jsem toužil hrát první ligu. I když se říká, že je jiná doba, tak pořád je to o tom, že fotbal je dřina a musí se tomu něco obětovat. Ať už jsou to tréninky navíc, životospráva, nebo odříkání různých věcí. A právě v dnešní době mají hráči spoustu možností, jak se individuálně zdokonalovat.
Petr Maňkoš
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
