Nejdřív prozraďte něco o sobě.
Ač na to údajně nevypadám, oslavil jsem na apríla 48. narozeniny. Od čtyř let žiju s dvouletou přestávkou v Duchcově. Na svůj věk se sice někdy cítím, ale nepřipouštím si ho. Nemám například rád vykání a oslovování příjmením.

Hrál jste dřív fotbal? 
Já a aktivní fotbal? To moc dohromady nešlo. Sice jsem hrál s klukama za barákem, a zkoušel i za Duchcov, ale to nemělo dlouhého trvání. Byl jsem v tehdejším béčku starších žáků od 12 do 14 let. Když se mi po dvou letech podařilo v Košťanech za stavu 0:20 vstřelit svůj první gól, kdy se mi po střele spoluhráče odrazil míč od zad do brány, ukončil jsem herní kariéru v nejlepším, do dorostu už jsem nešel. (úsměv) Fobalu jsem se dále věnoval už jen jako divák.

A co jiné sporty? 
Z dalších sportů jsem byl pravidelným návštěvníkem domácích zápasů hokejového Litvínova. V období kolem mé dvacítky jsem na stadionu nechyběl ani jednou. V dalších sezónách až do současnosti už jezdím jen na vybrané zápasy. Věnoval jsem se totiž i jiným typům zábavy.

Tak zase zpět k fotbalu. Fandil jste Teplicím? 
Ano. První zápas, na který si určitě pamatuju, bylo první kolo po návratu do ligy v ročníku 1983/84 doma s Banskou Bystricí - 1:2. Někdy v té době, bylo to u příležitosti prvního máje, jsem se zúčastnil i exhibičního zápasu Sparty v Duchcově. Ta v nejsilnější sestavě s Janem Bergerem, Stanislavem Grigou , Ivanem Haškem nebo Josefem Chovancem vyhrála 18:0. Ven s Teplicemi jsem občas s kamarády vyjel, když po sestupu hrály druhou a třetí ligu, ale nebylo to nějak pravidelně. Mám i jednu pěknou vzpomínku. Z České Lípy, kde jsme byli ve třech, nás po zápase, který Teplice vyhrály 3:0, vzali klubovým autobusem. Tehdejší obránce Jaroslav Uličný, současný trenér Hvězdy Trnovany, se se mnou rozdělil o svačinu. (smích) Někdy v té době jsem začal být aktivním sběratelem autogramů. Nejen ze sportovního ale i kulturního prostředí. Nyní už se tomuto ale nevěnuji.


Máte i jiné oblíbené týmy? Domácí, zahraniční?
Nejsem vyloženě zaměřený na některé týmy, nejsem skalní fanda. Spíš jsem přál vždy českým hráčům v zahraničních týmech. Líbil se mi například Patrik Berger čili jsem přál v Anglii Liverpoolu. Ve Španělsku je mám favoritem Real, Barcelona mému srdci nepřirostla.

A co oblíbení hráči?
Už jsem zažil několik generací hráčů a s řadou z nich strávil celou kariéru, je to takto těžké… Úplně prvním mým idolem byl Pierre Littbarski z Německa, na toho jsem si hrál při tom kopání za barákem. Postupem času jsem přál i dalším, především pak českým. Ale i mezi zahraničními se našli tací, co které sledoval více. Třeba Raúl, Butragueňo, Robert Pires, Thomas Hassler, určitě i nějací Italové nebo Argentinci.

Máte jiné oblíbené sporty?
Sleduju víceméně všechny sporty, především ty kolektivní, ale jsou i takové, které mě tolik neoslovily. Což je třeba ragby, americký fotbal, šachy, golf nebo sporty, kde se perou nebo boxujou. Na ty bych nešel, nerozumím jim, ale třeba na film o nich se rád podívám

Vím o vás, že máte i další zájmy. 
Dalším mým velkým zájem je hudba, opět jako divák a posluchač. Rád chodím na koncerty, festivaly a městské slavnosti. Preferuju českou a slovenskou pop rockovou scénu, ale vyrůstal jsem na osmdesátkách a devadesátkách, což bylo i disco. Několik let jsem se zabýval i pouštěním hudby na diskotékách. Nyní už jsem pohodlnější.  A hlavně jsem propadl moderním technologiím, internetu, mobilním telefonům. Avšak pouze jako uživatel, programy netvořím.

Ke kompletaci obrázku o vás určitě patří i vaše práce. 
Prací jsem vyzkoušel několik, pár let jsem byl i nezaměstnaný. Nyní už dvanáct let pracuji u Severočeských dolů v provoze Úpravna uhlí Ledvice jako strojník, což laicky řečeno znamená, že na svěřeném prostoru mám dozor nad chodem uhlí, stroji a zařízeními. A pokud je v mých možnostech, udržuji je provozuschopné, nebo volám kvalifikovanější síly jako zámečníky nebo elektrikáře. Jsem spokojen a nemám potřebu uvažovat o změně.

A teď už se dostaneme k FK Duchcov. Tomuto klubu věnujete hodně energie. Nakolik jste s ním spjatý? 
Je pravda, že na Duchcov jsem dřív skoro nechodil. Někdy po vojně mě kolega z tehdejší práce Marcel Jandečka vzal na fotbal do Kostomlat, kde dělal kapitána. Já se postupně zapojoval do dění. Protože šlo ještě o dobu předpočítačovou, psal jsem zápasové zpravodaje a kroniku ručně. Podařilo se nám postoupit z okresu do B třídy a strávit v ní dvě sezóny. Tehdejší mecenáš pan Taška přivedl řadu kvalitních hráčů, kteří se pak uplatnili i jinde. Třeba David Kuncl, Radek Halama, Tomáš Kolařík, Alan Becher nebo Štefan Račkovič. Dalším mým působištěm byl tým Oldřichova, kam přešli právě Alan s Tomášem. Byl jsem také v Litvínově, se kterým jsem zažil hru na čele divize a boj o postup do třetí ligy. Také se mi povedlo komentovat zápas poháru Litvínov - Sparta s výsledkem 1:7. Zajímavostí je, že právě po tomto utkání dostal Karel Poborský slavnou výpověď esemeskou od Daniela Křetinského. Poté už přišel můj příchod do Duchcova.

Jak k tomu došlo?
To bylo někdy kolem let 2007, 2008. Dostal jsem se do Duchcova přes pana Stránského. Začal jsem hned tím, čím jsem asi nejznámější, tedy psaním článků ze zápasů, jejich komentováním a tvorbě zápasových zpravodajů. Postupně jsem se stal i vedoucím mužstva a manažerem mládeže.

A nyní jste vedoucí áčka a jakýsi mluvčí klubu?
Mně se slovo mluvčí moc nelíbí, protože i když hlásím, vyjadřuju se spíše písmem. Proto sportovní manažer. Mám na starosti kompletní organizaci zápasů, tedy řeším termíny a dohody se soupeři ohledně případných změn. Rovněž se podílím na přestupové politice klubu; pár hráčů přišlo na můj impuls a odvedli, nebo odvádí zde dobrou práci. To potěší. Konkrétně jde ze současného kádru o Tomáše Holuba, z minulých ročníků jsem oslovil například Romana Kliského. Samotná jednání pak ale už nechávám na trenérovi a výboru. Některé činnosti jsem už omezil, mládeži se místo mě manažersky věnuje Jaruška Kamešová spolu s dalšími vedoucími týmů. Přestali jsme i vydávat tištěné zpravodaje, protože už jsem to popravdě nestíhal, byl jsem na to sám a měl i jiné aktivity. Myslím, že v době internetu už jsem tak pak ke konci stejně jen kopíroval z webu a nevymýšlel nic nového. Zůstalo mi hlášení a stále jsem vedoucí mužstva dospělých.


Jak je náročné dělat takovou práci pro klub krajského formátu?
Náročné to vyloženě není, hodně toho můžu vyřešit po telefonu nebo z domova, pokud mluvím přímo za sebe. Pak jsou ale záležitosti, kterým se musí věnovat přímo na stadionu. Proto jsem se nikdy nehrnul stát členem výboru, preferuju totiž tu černou práci v pozadí, což i souvisí s mou introvertní povahou. Hodně si vážím práce předsedy, členů výboru a správců, kteří tráví na stadionu veškerý svůj volný čas.

Co vás na vaší činnosti nejvíc baví?
Baví mě zápasy, že se na nich nějakým způsobem podílím. Když má hráčská kariéra nebyla úspěšná, mám radost, že jsem u svého oblíbeného sportu platný jinak.

Při zápasech áčka hlásíte góly, sestavy. Máte nějaký vzor? Třeba Luboše Fridricha, hlas Stínadel? 
Luboš sice hlásí dlouho, ale nemá s tím, že hlásím já, nic společného. Nicméně se známe a uznávám ho. O sobě si nemyslím, že jsem dobrý rétor, neumím moc improvizovat a mám naučené fráze. Kolikrát si přitom v hlavě připravuju úplně něco jiného, aby to bylo zábavnější. Pak ale přijde zápas a jedu zase to samé. Přesto to dělám rád, jen mě trochu vadí, že nemáme v Duchcově aparaturu na pevno, takže před každým zápasem ji musím vynést a rozložit a po něm zase složit. Takže jsem kolikrát utahaný, už když hráči se teprve schází na utkání. (úsměv)

Máte díky fotbalu spoustu nových kamarádů? 
Jak jsem zmínil, jsem spíš uzavřený a introvert, proto styk s lidmi moc nevyhledávám, ale ani se mu nevyhýbám. Poznal jsem plno lidí, s řadou z nich jsme v kontaktu přes sociální sítě stále. Považuju je za sportovní kolegy a známe, ale opravdových přátel moc nemám, i když to bude spíše mnou než jimi. Ač nemám potřebu se s nimi scházet, až na výjimky mimo fotbal, respektuju všechny a vždy se snažím s každým vyjít. To razím i v kontaktu s ostatními kluby.

Trpíte, když teď fotbal není? 
Popravdě ani moc netrpim, jen mi chybí zápasy a ten každotýdenní kontakt s mužstvem. Pořád spravuju web a facebook a jsem v kontaktu s trenéry a předsedou ohledně dalšího dění.

Co nového chystá klub pro fanoušky? A co připravujete vy? 
Co se týče webu, rád bych našel za sebe náhradu, která by ho spravovala. Buď sama nebo se mnou. Rád bych, aby od každého týmu byl někdo, kdo by sepsal občas referát z utkání nebo co se v týmech děje. Jinak tento rok jsme měli naplánovány oslavy 110 let od založení, avšak momentálně nevím, jak to bude vzhledem k okolnostem.

Duchcov má určitě ambice hrát I. A třídu, ne-li krajský přebor. Jsou tyto ambice reálné?
Určitě by si Duchcov vyšší soutěž zasloužil, patří výše. Na krajský přebor to asi momentálně není, po reorganizaci je silná i 1.A třída, ale věřili bychom si v ní. Sice bychom museli ještě posílit, ale je postup naším cílem, Tým na to má, jsou tu kvalitní hráči, i když někteří už věkově patří k těm starším. Máme ale i kvalitní nadějné dorostence i střední fotbalový věk, tak se o budoucnost duchcovského fotbalu nebojím.