Trenére, v posledním utkání před startem mistrovské soutěže jste prohráli se Srbicemi 2:3, přestože jste pár minut před koncem vedli. Co vám zápas ukázal?
Myslím si, že kluci makali, hráli kompaktně. Po dlouhé době to byl z naší strany výkon, na kterém se dá stavět. Bylo tam srdíčko, dodržovali jsme taktické pokyny. Nešlo tolik o výsledek, ale herní projev, kterým jsme se prezentovali, mě potěšil.
Dokázali jste na poslední chvíli získat nějakou posilu?
Udělali jsme Jiřího Brabence, gólového útočníka z Milešova. Naposledy hrál v Německu, před tím v Krupce. Rád bych pochválil zlepšenou součinnost s dorostem, do přípravy jsme zařadili Horu, Berana a Váňu. Výhledově určitě mají na áčko.
Co se vlastně na podzim dělo, že jste se v tabulce ocitli v pásmu bezprostředního ohrožení sestupem?
Když jsem nad tím tak nějak přemýšlel, tak jsem došel k tomu, že tam hrálo roli víc faktorů. Kluci byli po výborných výsledcích z minulý sezóny a z poháru nahoře. Mysleli si, že to půjde samo, jen tak si chodili zahrát fotbal. Další věcí bylo to, že se krajský přebor zkvalitnil. A v neposlední řadě nám ze sestavy vypadlo pár lidí, to samozřejmě taky hrálo svou roli. Na hřišti jsme pak neuměli dát gól, i když hlavně závěr podzimu nebyl herně špatný. Podle mě jsme mohli mít o osm deset bodů víc. Jsem zvědavý, jak se kluci na jaře poperou. Není umění hrát, když se daří, ale fotbalisti se poznají, když se nedaří.
V boji o záchranu bude určitě hrát velkou roli i psychika.
Samozřejmě, ale je to jen fotbal, nezboří se svět, když prohrajeme. Myslím si, že když člověk za něčím ve fotbale dlouhodobě jde, maká, tak ten fotbal pak logiku má, odmění se ti. Podle mě nejsme mančaft, který by měl být na spodku tabulky, ta kvalita tam je. Pro nás bude hodně důležité, aby se nám vyhnula zranění a také karetní tresty.
Jak vy osobně prožíváte současnou situaci Proboštova?
Když jsem začínal na téhle úrovni, tak jsem byl plný elánu a ideálů. Musím se ale přiznat, že jsem už začal dělat kompromisy, jsem víc nad věcí. Hrál jsem ligu, byl jsem profesionál, chtěl jsem od každýho kolem sebe maximum. Ale na téhle úrovni to nejde. Člověka to štve, ale musí se s tím smířit.
