Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kdo chce jít na záchod, má smůlu. Zhruba pět tisícovek stojících fanoušků na tribuně za brankou začíná vyvolávat zemitá hesla a prozpěvovat melodické chorály. Návštěva fotbalového utkání v Německu je, co se zážitků týče, jiný svět. Jako by jste se svezli nejprve trabantem a poté přesedlali do mercedesu.

Zaparkovat? Keine problem!

Drážďanský stadion, jedna z nejmodernějších arén v zemi našich západních sousedů, leží nedaleko centra města, hned u jednoho z největších městských parků. Poté, co po známé E55 dojedete do Drážďan, odbočíte vpravo na „stosedmdesátku“ a u hlavního vlakového nádraží pak ještě jednou vpravo. Důležité je pak najít vhodné místo k parkování. My jsme si s kamarádem Bobešem starosti příliš nedělali a auto nechali bezplatně na parkovišti, které patřilo jedné videopůjčovně. Pro jistotu jsme se ještě jejího majitele optali, jestli je možné tři až čtyři hodinky postát. „Keine problem,“ zaznělo z jeho úst. Na fotbalový stadion jsme to měli nějakých pět minut chůze, zabloudit nešlo, stačilo se jen napojit na davy žlutočerných fanoušků.

„Sasíci“ fotbal milují

Přímo na stadionu byla úkolem číslo jedna koupě vstupenek. Oficiální webové stránky klubu hlásily dva dny před utkáním 18 tisíc prodaných vstupenek. Trošku jsme se obávali, aby na nás při kapacitě necelých pětatřiceti tisíc diváků zbyly dva lupeny. Takové starosti fanoušci v Teplicích měli naposledy v roce 1999. K tomuto roku se totiž datuje poslední zápas žlutomodrých, který byl beznadějně vyprodán. Na utkání se Spartou jich tehdy přišlo přes 18 tisíc. V Drážďanech bylo ještě lístků dost, pro dospělého v cenovém rozpětí od 11 do 30 eur. Rozhodli jsem se koupit lístky na stání, ty se pohybují v nejnižších cenových relacích. Jejich koupí jsme ale nechtěli ušetřit. Cílem bylo dostat se mezi nejhlasitější fanoušky Dynama a nasát ryzí fotbalovou atmosféru. Ještě před tím, než jsme se vydali do hlediště, navštívili jsme žlutočerný fan shop. Něco podobného v Teplicích nenajdete. A je to i pochopitelné. Zanedlouho by totiž přišel vinou malé kupní síly na mizinu. To v Drážďanech praskal ve švech. Fotbal milující „Sasíci“ kupovali vše možné od šál, trik, dresů, až po samolepky, hrníčky nebo dokonce i školní potřeby. Na rozloučenou s fan shopem jsem se vyzbrojil krásnou šálou se znakem klubu za 12 eur, což je v přepočtu zhruba o sto korun více, než stojí šály fotbalových klubů v tuzemsku.

Dyyyyyyyyyyyyyyynaaaaaamo!

Po důkladné kontrole u vchodu do hlediště se nabízí možnost občerstvení. Fanoušci ale musí mít speciální fan kartu, kterou si dle libosti nabíjí penězi. Za hotové tradiční německý wurst nekoupíte. A byla by to škoda, je opravdu výborná! S propečenou klobásou se hrnu na tribunu. Do začátku zápasu zbývá hodina a půl. Na betonových schodech už se srocují davy příznivců. Na sobě mají žlutočerné dresy, šály a čepice. Hledám volné místo u zábradlí, abych se mohl pohodlně opřít. Dá to však práci, většina z nich už je obsazena. Nakonec s kamarádem míříme až pod střechu, kde bude parádní vyhlídka na zelený trávník. Máme štěstí, našli jsme i poslední volná místa u zábradlí. Během konzumace chutné klobásy se tribuna začíná plnit. Hodinu před utkáním už se nedá sedět. Lidé začínají zpívat chorály, snažíme se přidat. Některým německým slovům ale není rozumět. Nejčastěji se tak přidáváme k mohutnému „Dyyyyyyyyyyyynaaaaaamo!“. Než začne samotný zápas, naučíme se i některé složitější popěvky. Hlediště se nakonec zaplní necelými třiadvaceti tisíci diváky. Hlasatel těsně před výkopem nadhazuje publiku jména domácích fotbalistů, hrdla fanoušků pak smečují jejich příjmení. Moderátor zápasu není vůbec vlezlý, tak jako na Stínadlech, kde nutí k fandění i ty, kteří si fotbalový match chtějí vychutnat v klidu a bez verbálních emocí. Příjemné je také to, že slyšíte souseda na tribuně, i když reproduktory vyhrávají. Akustice drážďanského Glückgas stadionu se zkrátka nedá vytknout nic.

„Helmutovo“ vítězné obejmutí

S fotbalovým zážitkem je to horší. Dynamo je ve druhé lize nováčkem a zatím se spíše trápí. V tabulce mu před zápasem s Bohuchumí patřila až třetí příčka od konce. Soupeř Drážďan však na tom byl ještě o stupínek hůře. Produkce na trávníku tak má poměrně slabou úroveň. Řada nepřesností by v Teplicích byla brzy „odměněna“ pískotem. Drážďanští fanoušci jsou ale trpěliví a svůj tým neúnavně povzbuzují. Na konci prvního poločasu se dočkají úvodní branky, na kterou Subašičovi, jedné ze tří nových posil domácích, nahrává český záložník Filip Trojan. „Schwarzgelb Dynamo“ po nádherné Subašičově trefě z přímého kopu vede na konci zápasu už 2:0, fanoušci v K-blocku se chytají kolem ramen a oslavují vítězství. Nic nenamítám, když mě obejme neznámý „Helmut“.

Prozpěvuji si jeden z chorálů a užívám si atmosféru, kterou na Stínadlech jen tak nezažiji. Co na tom, že v nastavení Bochum snižuje. Příznivci Dynama se nenechají vyrušit. Dobře ví, že o tři body jejich miláčci už nepřijdou. Tak zase někdy „Auf Wiedersehen!“