Osobnost Deníku

Proč jste se nakonec rozhodl na rozhovor kývnout?
Přiznám se, že pro mě není lehké o sobě mluvit. Kdyby se o tom dovědělo mé okolí, odsoudí mě, lidi na mě budou koukat jinak, než se na mě koukají teď. Ale jsem si vědom toho, že kolem je spousta mladých, kteří si myslí, že sázením snadno zbohatnou. Vidí to jako snadno dosažitelný výdělek, pro který toho nemusí moc udělat. Sledují naše i zahraniční fotbalové a hokejové soutěže, často jim tipy za pár korun vyjdou. Mají pocit, že budou úspěšní, i když do toho vloží víc peněz. Jenže právě to je cesta do pekel. Málokdo umí sázet systematicky a ovládat se při tom.

Co je to gamblerství a závislost na sázení
Gamblerství je závislost na hazardních hrách, neboli také patologické hráčství. Hráč si nemůže pomoci a musí znovu a znovu do hry investovat další peníze. Je pravda, že nejvíce ohroženou skupinou jsou hráči výherních automatů, ale ani sázkaři nebo hráči pokeru nejsou stoprocentně v bezpečí. Jakákoliv hazardní hra v sobě skrývá nebezpečí toho, že se na ní hráči mohou stát závislými.

Nejlákavější jsou pro hráče možnosti velmi závratných výher během velmi krátké doby při vynaložení poměrně malého úsilí. Hry jsou ovšem nastaveny ve prospěch herny nebo sázkové kanceláře a dlouhodobě je potřeba k porážení kurzového sázení nebo pokeru se opravdu velmi dobře vzdělat. V případě automatů nebo rulety je výhoda na straně herny naprosto vždy a hráč bude dlouhodobě prohrávat.

Závislost na hazardu se neprojevuje nárazově, ale vzniká postupně. Kvůli tomu je také gamblerství velmi zákeřnou závislostí, které si nemusí ani hráč ani jeho okolí hned všimnout. Pokud se již závislost projeví naplno, je potřeba situaci řešit s profesionálním odborníkem. Samoléčba jednoduše nepomůže. Nejlepší je ovšem prevence a osvěta, aby se hráč závislým pokud možno nikdy nestal.

Národní linka pro odvykání hraní je dostupná na bezplatném telefonním čísle 800 350 000 a je v provozu od pondělí do pátku (10–18 hod). 

Jak to myslíte?
Dejme tomu, že vám občas vyjdou sázky za stovku. Vyhrajete třeba pět stovek, jste jako začínající sázkař v euforii. Hned si myslíte, že to takhle půjde pořád, že budete na tom vydělávat. Tak to zkusíte za víc peněz, jenže je prohrajete. Někdo se pak na to vybodne, jenže většina chce ty peníze zpět, tak vsadí ještě větší částku. A takhle je to pořád dokola. Třeba si dáte na čas pokoj, ale pak vás to zase zláká. Přitom sázení je potřeba věnovat klidně i půl dne, myslím tím studiem různých faktů a statistik. Především je zapotřebí znát ty týmy, sportovce, vidět vše v kontextu. Nelze sázet jen podle toho, že je někdo favorit a má nízký kurz.

Jak jste sázení propadl vy?
Od mládí jsem se pohyboval ve sportovním prostředí. Hrál jsem fotbal, později poměrně úspěšně. V devadesátkách se u nás sázkovky rozjížděly, brali jsme to všichni, co jsme se kolem sportu motali, jako atrakci, zajímavé zpestření. Já jsem tomu nijak nepropadl, ale rád jsem si vsadil na víkend. Bavil mě ten adrenalin, bavilo mě sledovat jednotlivé zápasy. A ani mi nevadilo, když jsem prohrál třeba tři stovky, i když to tehdy byly celkem slušné peníze. Jenže já neměl moc výdajů, do toho jsem měl poměrně dobrý příjem. Sázení byl takový můj koníček už od devadesátek. Vedl jsem si statistiky, prostě mě to bavilo.

A už tehdy jste byl v minusu?
Jo, byl. Jasně, že jsem občas vyhrál. To bylo radosti… Nejvíc asi padesát tisíc za vsazenou dvoutisícovku. Ale nebylo to tak, že bych najednou projel sto litrů, to ne.

Kdy se to zvrtlo?
Když začalo online sázení, prostě s příchodem internetu. To už jsem sázel hodně. Neměl jsem vnitřní disciplínu, když mi tiket nevyšel, a měl jsem na něm dost peněz, tak jsem chtěl ty prachy nazpátek, takže jsem vsadil ještě větší částku. Někdy to vyšlo, častěji ale nevyšlo.

To už jste byl závislý?
Asi ano. Ale pořád to nebylo tak, že bych prosázel peníze, co jsem měl na běžný život, na rodinu. Z rodiny o tom nikdo neví, vlastně ani kamarádům jsem se nijak nesvěřoval. Sázel jsem z domova, pak i z mobilu. Ale bral jsem to tak, že je to můj koníček, můj problém. Já jsem si to chtěl ubojovat sám. Kdybych neměl peníze a byl na mizině, tak bych možná žádal o pomoc kamarády, aby mi půjčili, ale nepotřeboval jsem to. Jak říkám, byl to můj koníček. I přes ty prohry mě obrovsky bavilo, že jsem v centru sportovního dění. Díky sázení jsem se dozvěděl o sportu spoustu zajímavostí a faktů. Sport byl a je můj život.

A do toho jste fotbal hrál.
Ano, byl jsem do fotbalu blázen už od dětství. Sice jsem nedosáhl na úplný vrchol, ale neměl jsem až tak štěstí. Nechtěl bych se ale bavit o mojí fotbalové kariéře…

A vsadil jste si někdy na svůj zápas?
Nehrál jsem zase až tak vysoko, abych mohl na zápasy svého tým sázet. A ani bych to neudělal. Neměl bych z toho radost, byl bych v ještě větším stresu. A bál bych se, že by se to provalilo. Ale znal jsem pár střelců, kteří na svoje zápasy sázeli.

Myslel jste si, že máte díky tomu, že jste fotbalista a ve fotbale se pohybujete, větší přehled a šanci na výhru než ostatní?
Ano, přesně. Měl jsem pocit, že jsem odborník na slovo vzatý. Bylo tam ego a pochopitelně i vidina snadného zisku.

Jaký stres jste při sázení prožíval?
Zná to asi každý sázkař. Když máte vsazeno za hodně peněz, tak nevnímáte v času toho vašeho zápasu nic jiného. Když vyhrajete, tak je to obrovská euforie. Když ale peníze prohrajete, tak jste v háji. Měl jsem z toho deprese, proto jsem se snažil nesázet velké peníze. Jenže když jste závislý, tak vám není pomoci. Je to droga. Výhra je jako když si šlehnete, porážka je jako stav kocoviny, abstinence…

Měl jste černé myšlenky?
Jednou jsem prohrál v jeden den asi půl milionu. Úplně nesmyslně, byly tam asi tři tutovky, jenže jedna, ta s tím nejnižším kurzem, mi nevyšla. A bylo to přesně tak, jak jsem popisoval - jedna prohra, pak touha to zvrátit, další prohra. Měl jsem chuť se zabít. Byla to ohromná depka a myšlenky na to nejhorší. Bylo to dobou, kdy se mi celkem v sázení dařilo, jenže najednou bum. Byl jsem v hajzlu.

Jak jste se z těch stavů dostával?
Naštěstí jsem je nezažíval tak často. Byl to jen dočasný stav, jenže právě v tom afektu lidi jsou schopní tu sebevraždu spáchat. U mě byly silnější myšlenky na rodinu.

Poučil jste se z té facky?
Ano i ne. Už jsem nesázel takové dardy, ale pořád jsem v tom jel. To už jsem věděl, že jsem ve velkém minusu, snad dva melouny. Ale nepředstavujete si to, že jsem ty peníze prosázel během třeba roku, dvou. To je součet všech peněz, co jsem do sázení dál od těch devadesátek, kdy to začalo. Jak už jsem říkal, byl to prostě můj koníček. Někdo ty prachy prohulí, propije, já je prosázel. Dokázal jsem si na ně vydělat. Jenže jsou lidi, co nemají takové příjmy, pak končí na ulici, fetují, jsou prostě na dně. Proto bych byl rád, kdyby se můj příběh dostal k těm, kteří sází a myslí si, že to mají pod kontrolou.

Jak jste na tom teď?
Pořád sázím. Ale vím, že díky sázení nezbohatnu, v plusu nejsem. Beru to prostě svou zálibu. Dávám si to za menší částky, asi jako v těch devadesátkách, kdy to bylo sázení pro radost. Hodně mi pomohla online terapie. Dokázal jsem si díky ní nastavit v hlavě, že se nenechám zbláznit svou touhou a chtíčem k nějaké nesmyslně vysoké sázce. Přijde mi, že čím jsem starší, tím si to víc užívám.

Nemůže se to zase zvrtnout?
Já věřím, že už ne. Jsem stále v kontaktu s odborníky. 

Vyčítáte si, že jste prohrál tolik peněz?
Snažil jsem se to vysvětlit v předchozích odpovědích… Někdy ty peníze probendí jinak, prokouří je, propije nebo jde do bordelu. Nic z toho nemám zapotřebí. Ale ano, někdy si říkám, že jsem sobě a rodině mohl dopřát například ještě luxusnější dovolenou. 

Co poradíte mladým, kteří sázejí? 
Nemějte před očima, že díky sázení budete mít pravidelný příjem. Pokud vás to baví a máte na to peníze, které nebudete nijak výrazně postrádat, tak si užívejte sázení za menší částky. Ale pokud budete cítit, že to nezvládáte, kontaktujete odborníky na gambling, kteří vám pomůžou. Sami to těžko zvládnete. 

Není chyba v tom, že reklamy na sázkové kanceláře jsou na internetu a v televizi při sportovních pořadech téměř nepřetržitě? 
Samozřejmě. Je to hazard, neměla by na něj být taková reklama. Ale nezlobte se, tohle my nevyřešíme. Celkově je v dnešní době nastaveno spoustu věcí špatně, ale nad tím nechci naříkat, s tím se musí společnost poprat.