FK Teplice oslavil 70 let života. To už je pořádný věk!
Je to hlavně závazek pro nás pro všechny, protože ta historie je opravdu bohatá, je na co navazovat. Není to jen 70 let tohoto klubu, ale 115 let fotbalu v Teplicích.

Na chvíli vás zastavím a zeptám se na tu návaznost FK Teplice na předválečný Teplitzer FK 03.Měli by pod vás hrdí čeští zakladatelé radost, že se klub bude hlásit k tradici víceméně německého Teplitzeru?
V roce 1945 určitě ne. To chápu. Je ale potřeba se hlásit k tradici. Nepředpokládám, že většina hráčů Teplitzeru byli fanatici fašistického režimu. S odstupem těch dlouhých let už se můžeme k Teplitzeru FK 03 hlásit.

Kdy se tepličtí fanoušci opět dočkají nejvyšších příček, účasti v evropských pohárech?
Dobře víte, že hrát nahoře a o poháry chceme každý rok. V současné době ale proděláváme po úmrtí pana Hrdličky určitý přerod klubu, jeho transformaci. Je tu změna trenérů, změna v řízení klubu. Jsou to ohromné zásahy. Věřím, že současný trenér vede tým na správnou cestu. Musíme být ale trpěliví. Naší zásadní věci je držet rozpočet. V jeho rámci se budeme snažit budovat mužstvo, které by se vrátilo nahoru.

Budete tedy ještě trpělivější?
Já myslím, že trpěliví jsme byli vždycky. Za pana Ščasného tu bylo mužstvo, které se konsolidovalo, hrálo půl sezony výborný fotbal. Měli jsme pak oprávněné ambice říkat, že jdeme na pohár. Po těch turbulencích a daných okolnostech bych dnes nechtěl být naivní a říkat to samé. Pro mě je zcela zásadní budovat tým, kterému vydrží forma i na jaře.

Vzpomeňte na nejpamátnější zápas, nejoblíbenější hráče.
Tak například zápas na Feyenoordu v evropském poháru. Seděli jsme na tribuně vedle našich holandských partnerů. Říkali nám, ať se díváme, jak nás převálcují. A Míša Doležal jim v tu chvíli dal krásnou branku z trestňáku, my vyhráli. Z hráčů jsem měl rád například pana Horvátha, který byl tak trošku buřič, což se projevilo naplno v Plzni.