Jaké bylo finále?
Nakonec jsem to zmáknul. První set jsem měl pod kontrolou, hrál jsem slušně, cítil jsem to. Ve druhém setu jsem měl za stavu 2:2 šanci na brejk, ale nevyšlo to. Pak jsem prohrál svou blbostí servis. Trošku jsem to podcenil, zahrál jsem lehkovážně dva míče. Brejknul mě a pak už to potvrdil, byl jsem navíc naštvanej. Ve třetím setu jsem začal od začátku, už to bylo zase dobrý. V hlavě jsem se koncentroval na každý míč.

Ve druhém setu jste se trápil. Poznali to i diváci v hledišti, působil jste rozladěným dojmem.
Já se tedy ve druhých setech vždy trápil. První jsem vyhrával lehce, pak se ale míče ohrály, už servis tak nepsal, neletělo to. Člověk mohl akorát vracet a čekat, co se bude dít. Ten druhý taky akorát vrací, je to taková šťouchaná. S míči se toho moc vymyslet nedá. Když se ohrajou, tak jsou jako medicinbal.

Znal jste Kapase?
Hráli jsme spolu jednou, asi před dvěma nebo třemi lety v Opavě na koberci. Tenkrát jsem prohrál. Věděl jsem, že on je takovej střelec, chodí do toho. Věděl jsem, že slušně servíruje, ale že ho musím držet na bekhendu, ten má takový slabší.

Jak se hrálo na deštěm zmáčeném povrchu?
Bylo to kluzký, na jedné straně dvorce navíc byly díry jako prase, bylo to měkký. Hlavně jsem rád, že jsme to odehráli, protože po půl sedmé letím do Paříže na kvalifikaci Roland Garros. Druhý den ráno už budu trénovat v Paříži, tak trochu hektika. (úsměv)

Co pro vás znamená vyhrát teplický turnaj?
Měl jsem tu hodně známých, jsem proto rád, že jsem před nimi vyhrál. Vždy je příjemný vyhrát doma, v klubu, kde člověk vyrůstá. Spal jsem u rodičů, to bylo taky super, měl jsem full servis.

Vyhrál jste 18 bodů do žebříčku ATP a také nějaké peníze. Je to slušná částka?
Spíš jsou lepší ty body, i když za vítězství v domácím turnaji se hodí i ty peníze, protože se nedaní o 30% jako v cizině. 18 bodů je jako čtvrtfinále velkého challengeru. To je docela těžké uhrát. Pro mě jsou proto body z Teplic dobrý. Mně se tu počítaly až ve finále, protože těch turnajů objíždím víc. Jel jsem proto do Teplic s tím, že bych měl finále udělat, že bych tu mohl vyhrát.

Teď vás tedy čeká kvalifikace slavného turnaje Roland Garros. Jakou šanci probojovat se do hlavního turnaje máte?
Já říkám, že šance je vždy. Záleží ale na losu, na štěstí. Například Španělé na antuce jsou hodně nepříjemní; antuka není můj povrch. Na druhou stranu může člověk dostat podle žebříčku silnýho soupeře, ale ve skutečnosti může být hratelný, protože to není antukář, ale travař.

Vám se někdy podařilo probít do hlavní části jedno z Grand Slamů?
V Austrálii jsem byl dvakrát ve finále kvalifikace, jednou jsem dokonce servíroval na vítězství, ale nepodařilo se mi to.  Dostat se z kvalifikace je zatím můj nesplněný sen. Je to moje priorita, jak bodově, tak peněžně. Za jedno kolo bych měl tolik bodů, jako za pět výher na teplickém Futures.