Už jste se na první pracovní den v roce těšil?
Všichni jsme se těšili, že už to začne, i když zimní příprava není nic příjemného. Její důležitost je ale obrovská; musíme se dobře připravit na jaro.

Co říkáte na posílení týmu? Takový počet změn nepamatuji!
Myslím, že je to potřeba. Bylo vidět, že s jedenácti hráči se to hrát nedá; chyběli nám. Teď tu bude daleko větší konkurence. Všude jinde je to normální, bude to jen a jen dobře.

Bude stačit ten měsíc a půl, aby se tým dal dohromady?
Přišli hotoví hráči, kteří svojí kvalitu prokázali. Kdekoliv jinde hráli, patřili mezi klíčové hráče. Měli by zapadnout rychle. Uvidíme, jak si mančaft sedne, mělo by to být v pohodě.

V tabulce nejste v zrovna komfortní pozici…
Klíčový pro nás bude hned první zápas s Příbramí, to se to bude lámat. Nekoukal bych vůbec na to, jestli budeme hrát o záchranu nebo ne. Musíme zvládnout ten první duel, po něm se budeme koukat nahoru nebo dolů.

Příslibem pro jaro vám může být hned několik hodně povedených zápasů z podzimu, že?
Prvních deset zápasů nám ukázalo, jakým směrem bychom se chtěli ubírat. Pak se nám ale pět utkání výsledkově nepovedlo, i když hra nebyla někdy špatná. Musíme pracovat na tom, aby byly výsledky, když se daří hra.

Vrátil se Nivaldo, kterého dobře znáte. Co jeho návrat týmu přinese?
Půl roku nehrál. Když ale bude poctivě pracovat, jako pracoval po svém prvním příchodu, tak nám svou ohromnou kvalitou pomůže. Bude záležet hlavně na něm, aby přesvědčil trenéra, že má hrát.

Vy osobně jste zažil výborný podzim, přitom se před třemi lety říkalo, že brzy skončíte. Pořád ale hrajete a zdá se, že čím dál tím lépe. Jak to děláte?
Jsem pořád stejný. Možná jsem se víc zklidnil… (přemýšlí). Ale já byl vždy kliďas. Asi je to tím, že mě fotbal prostě baví. Každý trénink musíš jít na sto procent, aby se pak v zápase ukázalo, jak dobře trénuješ. Na mně asi bylo vidět, že jedu naplno.

A jak to s vámi bude dál?
Uvidíme. Až dojede stávající smlouva, tak mi bude skoro 37 let. Bavili jsme se už, co bude dál, tak asi bychom se domluvili ještě na jeden rok, pak už bych to zabalil. Důležité je zdraví, to zatím drží. Výkonnost odpovídající první lize bych stále měl, tak proč ne? Hlavně abych byl na hřišti i v kabině přínosem, aby se kluci o mě mohli opřít. Zatím to fungovalo, to je pro mě nejdůležitější. Až budu cítit, že na to nemám, tak skončím. Zatím cítím, že mančaftu mám co dát.

Čím to je, že sportovci v poslední době můžou sportovat do pozdního věku? Stravou? Regenerací? Způsobem tréninku?
Myslím, že to je skloubené vše dohromady. Samozřejmě, že musíš mít nějakou životosprávu, ale neříkám, že si občas nedám nějakou českou prasečinu. O tom to není. Musíš být zdravý a mít chuť na sobě pracovat. Potom je důležité rozumět si s trenérem, protože nemáš šanci dát všechny tréninky, abys nebyl unavený; to pak ztrácí efekt. Už za trenérů Ščasného a Rady jsem byl domluvený, že někdy trénovat nebudu. Funguje to i s Davidem Vavruškou, na hřišti to bylo vidět. Prostě musíš chtít mít motivaci tu já pořád mám. Pro mě je motivací, že mám mančaftu co dát.

Při tom by si člověk řekl, že po tom všem, co jste zažil a dokázal, tu motivaci už mít nebudete.
Je to o té lásce k fotbalu. To se pak motivace hledá daleko snáz. Pořád mě to baví!

Máte dva kluky, 12 a 13 let. I ti vás ženou dopředu?
Určitě. Ta hlavní věc pro to, abys byl schopný podávat dobré výkony, je rodina, zázemí. Musí být o tebe dobře postaráno, to já mám skvělé. Kluci chtějí, abych dál hrál, chodí se dívat na každý můj domácí zápas, pak to hodnotí.

Co říkají?
Sami hrají fotbal, tak ví, kdy můžou říct „dneska to bylo dobrý, tati!" A kdy naopak „dneska to byla tragédie, tati!" Já jim to pak vrátím, když mají svoje zápasy (směje se).

Pavel Verbíř si při posledním mistráku zahrál se svým synem. To by byla rozlučka!
Takhle dlouho už stoprocentně nevydržím, nejsem Jágr! On je unikát, pan sportovec. Dám rok, pak se uvidí. Rozlučka s dětmi na hřišti asi nebude.

Trošku mi vaše chuť do sportu připomíná příběh Martina Ručinského. Ten na konec kariéry toužil po titulu. Toužíte po něčem podobném?
To je jasné! Teplice byly vždy skromný klub, ale evropské poháry určitě nejsou utopií. Šance tu je, i když neříkám, že letos. Třeba za rok o ně hrát můžeme, když si ten mančaft s novými kluky sedne. Bylo by krásné si na konec kariéry zahrát evropské poháry. Chce to jen a jen tvrdě pracovat!