Vraťme se ještě k nedělnímu utkání proti Sigmě. Výhra 3:1 byla hodně vydřená, že?
Vydřená, ale zasloužená. Takového zápasu si musíme vážit. Ukázali jsme, že umíme otáčet duely, které se nevyvíjejí dobře. V prvním poločase jsme si nezasloužili prohrávat, byli jsme lepší. Chyběla ale předfinální fáze, lepší řešení, nedokázali jsme si vyhovět. Ve druhé půli nám naopak před bránou vycházeli poslední doteky s míčem, proto jsme dokázali duel otočit a vyhrát.

Obrat se seběhl v krátkém časovém úseku.
Zaplaťpánbůh! Olomouc hraje o záchranu a není příjemným soupeřem. V závěru už nekousala, dobře jsme totiž hru kouskovali a nepustili jí do tlaku. Nenechali jsme se zbytečné zatáhnout, což se nám v minulosti stávalo.

Ukázalo se, že góly jde dávat i bez Mahmutoviče. To je také příjemní zjištění, že?
Samozřejmě. Důležité ale je, aby ty góly vůbec padaly, je jedno, kdo je dává. Já jsem rád, že se mi povedlo dát branku, ale hlavní je, že jsem zápas otočili a dovedli do vítězného konce.

Ale ta vaše branka byla krásná!
Dostal jsem krásný centr. Čekal jsem, že by mohl projít až ke mně. Míč rychle padal k zemi, natáhl jsem se a soustředil se, abych ho trefil. Jednoduché to nebylo.

Před středečním pohárem je pro vás výhra nad Olomoucí určitě velkým povzbuzením.
Určitě. Povzbuzuje nás i vyrovnaná bilance se Slovanem, dlouho jsme s ním neprohráli. Pohár je stále otevřený, i když Liberec má lepší výchozí pozici. Pokud budeme hrát jako ve druhé půli proti Olomouci, máme velkou šanci. Nesmíme se ale nechat tím nedělním zápasem ukolébat, Liberec hraje jednoznačně nejlepší fotbal v republice. Musíme se kousnout a zvládnout to!