Štěpánte vzpomenete si, kdy naposledy jste dal dva góly?
To bylo někdy před rokem, myslím, že s Kladnem, když jsme vyhráli 5:0. Jsem rád, že se mi to podařilo, ale hlavně, že jsme vyhráli. Z naší strany to byl hodně povedený zápas, který tu dlouho nebyl.

Tribuny před penaltou vyvolávaly Pavla Verbíře. Jak mezi vámi probíhala domluva?
Na penaltu jsme určení já a Verba. Ptal se mě, jestli půjdu. Já řekl, že ano. Věřil jsem si. Daněk vystihl směr, ale naštěstí ta moje střela byla dost utažená, spadlo to tam.

Určitě jste poté chtěl hattrick…
Chtěl, nikdy jsem ho v lize nedal. Snažil jsem se, měl jsem dvě šance, ale bohužel už se to nepovedlo. Důležité ale je, že jsme vyhráli a odpíchnuli se od minulého týdne. Tam jsme nehráli dobře. Vyříkali jsme si to. Od první minuty bylo vidět, že jdeme za třemi body. Vítězství nám teď pomůže v naší práci, je pro nás velkým povzbuzením a také odpovědí na kritiku. Tímto fotbalem bychom se chtěli před fanoušky prezentovat!

Vypadá to, že vám v útoku to svědčí víc, než v záloze.
První tři zápasy ode mě nebyly dobré, jsem si toho vědomý. Chtěli jsme s trenérem něco změnit, podařilo se. Jsem rád, že jsem byl pro mužstvo platný.

Cítil jste určitou hrozbu, že kdyby špatné výkony pokračovaly, tak byste mohl přijít o místo v základu?
Konkurence je samozřejmě všude. Hrozbu jsem ale necítil. Snažím se v každém zápase makat naplno. Někdy ten můj výkon ale nevypadá dobře. Kdo nehraje, nenabízí se, tak nic nezkazí. Na mě je vidět, že chci hrát, někdy zkazím dost balónů.

Řeknete teď trenéru Plíškovi: „Tréňo, bude lepší, když zůstanu v útoku!“?
Myslím, že to vidí sám. Když mě postaví do zálohy, budu hrát v záloze, když do útoku, tak v útoku. Chci být stále mančaftu platný, jednatřicet let není žádný velký věk, jak se všude píše, že už jsme staří. Mladí kluci by měli hodně přidat, myslím, že mančaftu máme stále co dát.

Na lavičce Baníku seděla samá velká jména. Překvapuje vás, že vy tu příležitost stále dostáváte, když vidíte, jak se se zkušenými hráči zachází jinde?
Překvapuje, nepřekvapuje… Každý trenér má svou filozofii. Já jsem zastáncem toho, že starší hráči jsou potřeba. Minimálně čtyři, pět by měli v sestavě být. Ostrava měla na lavici pět zkoušených frajerů. Její filozofie je asi jiná.