Přání bylo vyslyšeno
„Kolik hrajeme?“ zeptal se populární interpret několika nezapomenutelných hitů pár minut po svém sobotním koncertu v Dubí – Pozorce. Bylo čtvrt na devět a žlutomodří hráli o poločase v Liberci 0:0. „Snad to udržíme a dáme nějaké ty góly. Musíme vyhrát!“ usmál se Neckář a šibalsky zvedl obočí, přestože na něm byla znát únava z více než hodinového představení. Přání nejslavnějšího fanouška „sklářů“ bylo vyslyšeno. Teplice pod Ještědem zvítězily 2:0.

Vašek má stále přehled
„Pořád Teplice sleduji, pořád jim fandím. Vím, co se v klubu děje, že Plíšek odešel a přišel Rada, který už několikrát mužstvo trénoval. Vím také, že Pavel Verbíř ukončil kariéru a začal v klubu působit jako funkcionář. Svého času jsme se seznámili a pořád jsme v kontaktu. Doufám, že se zase na Stínadla brzy podívám. I když jsme teď koncertovali v Dubí, které je u Teplic blízko, tak nejde dost dobře se trhnout. Jezdíme s kapelou mikrobusem,“ vypráví princ z notoricky známé pohádky Šíleně smutná princezna.

Uchvátila ho Stínadla
S Teplicemi prožil dobré i zlé časy. Po slavných vítězstvích dokonce posílal na klub blahopřejné telegramy. Nyní pošle občas textovou zprávu. „Těch slavných výher teď už moc není,“ posteskne si. Pamatuje zápasy na Drožďárně, svou návštěvou několikrát poctil i Stínadla. A uchvátila mu. „To je jeden z nejkrásnějších stadionů, co jen znám. Z tribun se můžete dívat na hory, to jinde není,“ zasní se a duchem jakoby byl na moderním stadionu, který byl slavnostně otevřený v roce 1973, právě v době, kdy byl Neckář na vrcholu své slávy.

Kamarád žlutomodrých
„Několik generací teplických fotbalistů jsem znal osobně. Nejvíc vzpomínám na Láďu Žaluda, výborné křídlo. Znám ho ještě z Plzně. Jeho brácha byl sólista baletu J. K. Tyla, tančil tam společně s mojí ženou. Pak samozřejmě nemůžu zapomenout na Sedláčka, Melichara, Stratila… Z těch novějších bych uvedl Pavla Horvátha. V roce 2003 Teplice vyhrály pohár ČMFS a Pavel mě pozval na Strahově dolů na trávník. Vznikla z toho krásná společná fotka. Znám pány Hrdličku, Popoviče. Masér Karel Mališ mi pomáhal, když jsem měl problémy s nohama. Vybavuje se mi také zápas reprezentace s Tureckem, který se hrál na Stínadlech. Byl plný stadion, bylo to úžasné,“ vyloví z paměti střípky ze svých žlutomodrých zážitků.

Za Teplicemi je Viktorka
Kromě Teplic má Neckář v srdci i plzeňskou Viktorku. Ne však proto, že je momentálně v kurzu. „Když jsem začínal v plzeňském divadla Alfa, neměl jsem jeden čas kde bydlet. Přebýval jsem proto na stadionu v Štruncových sadech. K Viktorce mám tím pádem blízko. Kamarád Zdeněk Pleško tam byl jako obránce. Jeho syn nyní kope za Příbram. Viktorka si bude moct užít Barcelonu a AC Milán, to je pro český fotbal moc dobře. A ještě k Barceloně; v kapele jí fandí bubeník David Hofrichtr. Snažím se ho přesvědčit, že nejlepší jsou beztak Teplic,“ usmívá se „Zlatej Vašek“.

Neckáře ani v Dubí Svatý Petr nezklamal. Prý s ním má uzavřenou smlouvu

V sobotu se Václav Neckář představil na Dubských slavnostech. Jak se mu zpívalo? „Víte, hrát open air koncerty je vždycky hodně složité, když je špatné počasí. Já mám ale smlouvu se Svatým Petrem. Když hrajeme, tak přestane pršet. Zatím to letos vždy fungovalo. Na začátku v Dubí pršelo, ale pak to přešlo a konec už byl krásný,“ pochvaluje si Neckář, který stále vystupuje se svou „rodinnou“ kapelou Bacily. Na pódiu stále srší energií, přestože před devíti lety prodělal mozkovou příhodu. „Ale jo, jde to,“ mávne rukou nad otázkou, která má za úkol zjistit Neckářovy pocity těsně po odzpívání a místy i odtančení několika písní. „Média mi moc nepomůžou. Někde nedávno proběhlo, že jsem nemocný a k tomu běžely obrázky z března, kdy mi opravdu dobře nebylo. To ale bylo před půl rokem. Teď je to už jinak. Lidé si ale díky nepřesným informacím z médií myslí, že jsem nemocný,“ povzdechne si zpěvák. „Snažím se pořád něco dělat. Natočili jsme novou píseň Půlnoční do filmu Alois Nebel, který bude mít premiéru v září. Mám i další nabídky. Přiznám se ale, že je pro mě těžké naučit se novou píseň. Po mozkové příhodě se mi vymazaly všechny písně, včetně lidovek a hymen. Vše si musím stále opakovat. S kluky jsme udělali asi dvacet písní, které mám teď v repertoáru. Chtěl bych je rozšířit o další. Je ale otázkou, jestli bude pro i kapacita mozku.“

Hity prokládané jímavějšími písněmi

Tři stovky fanoušků na zahradě u Lidového domu v Pozorce si koncert Václava Neckáře užily naplno i přes nepříliš příznivé počasí. Zpěvák, který s oblibou vystupuje ve svém hardrockovém koženém křiváku, na pódium dokázal, že je po zdravotních patáliích zpět ve formě. Úvod více než hodinového programu obstaral song Ša-la-la-la-li, kterým na začátku druhé poloviny 60. let boural sály. Následovaly neméně známé hity Svatovítský chrám, Stín katedrál, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, Doktor Dam Di Dam, Láska ztracená nebo Čaroděj dobroděj. Překvapením pro méně znalé poslouchače mohlo být zařazení písní, které nebyly nikdy prvoplánovými šlágry. Skladby Planetárium, Oči koní či Odejdu ale svým hlubším významem dokáží zaujmout a pro skalní příznivce jsou často více ceněné než již zmiňované hity. Neckář písně prokládal mluveným slovem, často se snažil i o kontakt s publikem, které je jeho motorem. Podařilo se, ve druhé části koncertu už mu diváci „leželi u nohou“.

Profil

Václav Neckář (* 23. října 1943 v Praze) je český popový zpěvák a filmový herec, synovec herce Eduarda Dubského, bratr muzikanta Jana Neckáře. Působil jako herecký elév v Mosteckém divadle pracujících a v plzeňském divadélku Alfa. Poté od roku 1966 účinkoval v divadle Rokoko.V letech 1968 až 1970 byl společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou členem pěvecké skupiny Golden Kids. Jako herec se proslavil především rolí ve filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky, ale hrál i hlavní role ve filmech Skřivánci na niti a pohádce Šíleně smutná princezna. Nazpíval písničky k filmům, např. Jak básníci přicházejí o iluze, Jak utopit doktora Mráčka nebo Páni kluci. Od 70. let natáčí a koncertuje se skupinou Bacily, kterou řídí jeho bratr Jan Neckář. Kromě popových hitů, např. Stín katedrál, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě nebo Lékořice, má v repertoáru i řadu balad, např. Nautilus, Suzanne, Perla nebo Podej mi ruku a projdem Václavák. V 70. letech natáčel i hloubavější tematická alba, folk-rockové Tomu, kdo nás má rád nebo big bítové Planetárium. V 80. letech se mj. věnoval i rockové hudbě - album Pod komandem lásky. Zdroj: wiki