Po porážce v Ostravě, která přikovala klub ze Stínadel na dno prvoligové tabulky, „Verba" reálně uvažoval o návratu na prvoligový trávník. Nakonec ale 11. listopadu, dva dny před svými čtyřicátinami, do utkání proti Liberci nenastoupil. „Jednou jsem se už loučil a kariéru ukončil. Považoval jsem to za správné rozhodnutí," vrací se Verbíř v myšlenkách téměř o měsíc zpět a pokouší se vysvětlit, proč ke comebacku nedošlo.

Jak se to vše vlastně zrodilo?
Ten nápad vznikl v hlavě pánů Hrdličky a Ščasného před pohárovým zápasem v Domažlicích. Já pak z toho dva dny nespal a zvažoval všechna pro a proti. První myšlenka byla taková, že do toho půjdu. Probíral jsem to i se svými nejbližšími. Můj táta byl nadšený, hned se toho chytl a už mě hnal na hřiště (úsměv). Holka mě viděla v noci v bytě přemýšlet. Ptala se mě, proč nespím a hned mě posílala na kutě. No, nakonec jsem došel k tomu, že žádný comeback nebude, že jsem už rok a půl ze zápasového a tréninkového rytmu. Když jsem své rozhodnutí sdělil panu Ščasnému, tak to akceptoval. Víte, já sice nějaký ten pohyb měl, naskočit do ligy by asi ale bylo na sanitku (smích).

Muselo to být pro vás těžké rozhodování.
Bylo to strašně těžké! Kdybych třeba skončil s fotbalem před půl rokem, tak by se to ještě dalo oživit, pohyb pořád mám. Rok a půl je ale hodně dlouhá doba. Chybí mi ten tréninkový a zápasový rytmus. Uvažovalo se o tom, že bych třeba do zápasu s Libercem naskočil až v jeho průběhu. Rozhodně to nebylo tak, že bych byl v základu. Ale opravdu by to byl velký risk, z kolotoče kariéry profesionálního hráče jsem vypadl před dlouhou dobu. Nebylo to tak, že bych se bál, že si poškodím dobré jméno. Prostě jsme hledali řešení a nápad jak mužstvo povzbudit, jak ho nakopnout. Byli jsme po zápase v Ostravě na dně. To jsem ještě za těch dvacet let, co jsem v Teplicích, nezažil.

Ivan Hlinka a Jiří Šlégr také naskočili po čase v hokejovém Litvínově do hry, i když už před tím ukončili své kariéry… Ale fotbal je asi něco jiného, že? Nelze se například rozehrát jako v hokeji při přesilovkách…
Že bych jako chodil jen na standardky? (smích). To bohužel nejde, bylo by to tak jednodušší. Vím o Hlinkově a Šlégrově comebacku. Lidé z klubu mi připomínali třeba i Ryana Giggse z Manchesteru United. Také mu je jako skoro mně a ještě hraje. V hlavě mi to vše šrotovalo. Bylo by krásné, kdybych napsal pohádku a vrátil se na hřiště dva dny před mými čtyřicátými narozeninami. Ale jednou jsem se už loučil a kariéru ukončil. Považoval jsem to za správné rozhodnutí.

A věděl někdo o tom, že byste se mohl vrátit do kabiny?
Kluci to věděli. Ten nápad se zrodil rychle, ani jsem nečekal, že se to dozví. Trenér jim ale takhle jednou říkal o následujícím programu, já tam stál, a slyším, že jim povídá o tom, že ve čtvrtek se k nim připojí nový hráč. Zbystřil jsem a bylo to venku. Viděl jsem na některých hráčích, že tomu snad i věří. Někteří znejistěli, zvážněli. Neustále se mě pak na to ptali. Já jim ale říkal, ať se raději soustředí sami na sebe. Kabinou to trošku zamávalo.

Jak jste prožíval špatný podzim v roli sportovního manažera?
Nebylo to pro mě nic příjemného, stejně tak jako pro naše fanoušky. Já věřím, že tohle mužstvo má velkou sílu a na jaře co nejdřív vyjede z pater, ve kterých se bojuje o záchranu.

Jako hráče vás většinou lidé plácali po ramenou. Co teď, když se nedaří a vy jste funkcionář?
I lidé, kteří na fotbal nechodí, vnímají, co se děje. Třeba jsem si kupoval v trafice noviny a nějaká babička, která fotbal asi nijak zvlášť nesleduje, mi hrozila prstem a říkala, abychom se koukali polepšit (úsměv).

A v hospodě u piva po vás chlapi vyzvídají, koho v zimě koupíte?
Ano, často se mě na to ptají. Nebo i na to, jestli se opravdu někdy nevrátím, že by to prý bylo lepší. No, většinou odpovídám tak, že fotbal není jen o jednom hráči, že to není jen o Verbířovi (úsměv).

Už dokážete přijít do kabiny a své bývalé spoluhráče z pozice nadřízeného seřvat?
To je pro mě těžké. Odstup ještě není takový, kluci vnímají, že jsem byl nedávno jedním z nich, já to také vnímám. Pan Hrdlička mě neustále upozorňuje na to, že na ně nemůžu být jen hodný. Já z těch kluků na podzim cítil, jak se sami trápí a užírají. Říkám jim, že při té ohromné vyrovnanosti můžeme jít nahoru. Podívejte na Boleslav, byla třináctá, udělala sérii vítězství a je pátá. Kdyby se nám povedla nějaká série tří čtyř výher, tak by to mohlo být podobné. Na podzim jsem v to pořád věřil, bohužel jsme neuměli potvrdit body z domácího hřiště venku. Získat na podzim jeden bod z venku je opravdu žalostná bilance.

Neustále se bráníte hrát za jiné mužstvo v nižší soutěži. Nezměnil jste názor?
Tuhle otázku dostávám často. Nabídek mám pořád dost, ale neuvažuji o tom. Opravdu o tom, že zase začnu hrát, neuvažuji.