Svěřenci trenéra Michala Kolčavy přijeli do Prachatic s pokorou, ale i s cílem dokázat, že jsou nejlepší v republice.

Velké finále klubových nadějí si nenechal ujít šéf žlutomodrých František Hrdlička. Jeho přítomnost byla pro mladíky další vysokou motivací.

Demonstrovali tuto skutečnost od první minuty. Do Hanáků se zakousli, získali mírnou převahu a v průběhu třinácti minut si zajistili rozhodující náskok. Moravanům prokázal medvědí službu jejich obránce Hlavica. Už v 8. minutě poslal míč do vlastní sítě. Další gól přidal teplický kapitán Denis Valenta vydařenou střelou ze střední vzdálenosti. V závěru poločasu se Hanáci výkonnostně zlepšili, ovšem po přestávce jim aktivita Tepličanů znovu začala činit problémy. Ti si připravili i další příležitosti. Olomoucký brankář Lukáš Arbeit je dokázal likvidovat. Ofenzivně hrajícím Severočechům unikl v 64. minutě Michal Holub a zdramatizoval zbytek zápasu.

Velkým smolařem je Jan Stibor, nejmladší z fotbalového rodu Stiborů. Šikovný útočník se v Prachaticích mohl pouze dívat. Protože v posledním kole České ligy doma s Viktorií Plzeň (4:3) musel předčasně z hrací plochy. Do 46. minuty se postaral o dva góly. Po střele, znamenající jeho druhý úspěch, mu soupeř přišlápl nohu tak nešťastně, že nártová kost nevydržela. Velké finále v Prachaticích, dosud největší zápas kariéry, musel Honza oželet. S týmem však byl a zlatá medaile mistra republiky mu patří stejně tak právem, jako jeho spoluhráčům. Stala se i nezapomenutelným dárkem k jmeninám.

„Zprvu jsem necítil lítost, že nemohu nastoupit. Přišlo to ve chvíli, kdy kluci začali hrát,“ říká Jan Stibor, kterému spoluhráči přezdívají Stíba. Patří do šestice kolegů, kteří společně postupují v klubu již od přípravky. „Ostatní přicházeli do kádru postupně,“ dodává. V tomto ročníku si vybral smůly vrchovatě. „Loni touto dobu mi zlomili nohu. Přípravu jsem začal se zpožděním. Druhou nohu mi zlomili v zimě na turnaji v Plzni. Pak začala zlobit kolena, poté jsem utrpěl úraz v obličeji. Spravilo to šití a drátovaná čelist. Snad už jsem si smůlu vybral,“ přeje si mladý útočník.

Souboj s Hanáky probíhal v dešti. „Dva dny tady pršelo. Ale hřiště bylo slušné. Na Olomouc jsme si od začátku věřili. Střetli jsme v zimní přípravě a zvítězili. Jak padly oba góly do soupeřovy sítě? První byl vlastní. Vznikl ve skrumáži před brankou. Z lavičky jsem to neviděl dobře, ani nevěděl, kdo byl ten nešťastník. Druhý vstřelil Denis Valenta. Zakončil z 25 metrů. Brankáři míč podklouzl,“ komentuje teplické trefy.

Do Prachatic neváhal přijet ředitel FK Teplice František Hrdlička. „Věděli jsme, že je v hledišti. Řekli jsme si, že když sem vážil cestu sám klubový šéf, musíme titul vybojovat. Objevil se po zápase, aby nám blahopřál. Před střetnutím nás asi nechtěl rušit. Oslavy? Začaly už po utkání. Zlatý hřeb nás čekal po příjezdu domů. Klub nás pozval do hotelu Prince de Ligne na slavnostní večeři. Přijel i trenér prvoligového A mužstva Jiří Plíšek, aby nám pogratuloval. To bylo také zážitkem,“ končí své postřehy z finále Jan Stibor. Se všemi spoluhráči teď přechází do klubového D dorostu.


Teplice – Olomouc 2:1 (2:0)
Branky: 8. vlastní Hlavica, 13. Valenta – 64. Holub.
FK Teplice: Kalbač – Soukup, Lüftner, Filip, Rollinger – Strada, Valenta, Benda, Vacula – Kukačka, Altman. Střídali Fáber, Zavadil, Urban, Ferstel, Chotěborský, Polkoráb, Marvan.
SK Sigma Olomouc: Arbeit – Machálek, Hlavica, Studený, Hýbl – Němeček, Langer, Richter, Kučera – Ševčík, Holub. Střídali Kachýnek, Vasiljev, Krátký, Hodis, Dvorský, Frehan, Hořelica.