Co vás přivedlo k celoživotní práci hasiče?
Už jako malý kluk jsem k tomu tíhnul. Působil jsem v mládežnickém družstvu dobrovolných hasičů v Bohosudově. Jezdili jsme na soutěže s brannou tématikou, jako například běhání v terénu s buzolou, stříleli jsme ze vzduchovky, překonávali jsme různé přírodní i umělé překážky. A právě v té době mě to úplně pohltilo. Později jsem se v rámci požárního sportu dostal i do zahraničí.

Kdy jste se dostal k profesionálním hasičům do Teplic?
Nastoupil jsem v roce 1985. Ve výjezdové jednotce jsem působil přibližně 15 let. Pak jsem přešel do civilní části.

Vzpomenete na svůj první výjezd?
Byl to pro mě spíše takový zkušební, respektive pozorovací. Vyjel jsem s jednotkou, ale byl jsem ve zkušební době, takže spíše jako pomocník v týlu. Neměl jsem ještě dokončený základní kurz. Takové ty ostré výjezdy pro mě přišly až později.

Máte v paměti nějaký, který byl nejhorší?
Těch bylo hodně. Vybavuje se mi jeden, kdy jsem si sáhnul hodně na dno. Zasahovali jsme tehdy u požáru zámečku ve Mstišově. Pamatuji si přesně dodnes. Hořelo v prvním patře. Všude plameny. Když jsme otevřeli dveře do jedné z místností, ozvala se obrovská rána. Tlaková vlna po explozi nás shodila ze schodů.

Hasiči zasahují i u tragických událostí. Měl jste i s tímto během praxe nějakou zkušenost?
Bylo to zrovna na Štědrý den u dopravní nehody. Otec s dvěma dětmi se vraceli z lyžovačky, když na silnici dostali smyk. Narazili s autem do stromu. Když jsme přijeli na místo, muž se snažil syna oživovat. Bohužel už to nešlo.

V rámci zásahů vám v okrese vypomáhají dobrovolní hasiči na obcích. Jaká je s nimi spolupráce?
Musím říci, že velmi dobrá. Jsou to lidé, kteří to dělají od srdce, což je znát na jejich přístupu. Berou to velice vážně a musím v této souvislosti pochválit své spolupracovníky, že v této oblasti vedou u dobrovolných sborů po celém okrese odbornou činnost a teoretickou případu.

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle Týdeníku Směr, který vychází v úterý 15. ledna.