Trenér Tomáš Mareš by rád pokračoval na lavičce děčínských hokejistů. Po štacích v Ústí nad Labem a Bílině si jako kouč Medvědů částečně spravil chuť. „Hodně si cením, že jsem mohl trénovat Michala Trávníčka. To je opravdový profík. Byla by hrozná škoda, kdyby v další sezoně nepokračoval,“ má jasno Mareš v rozhovoru pro Deník.

Pane trenére, pojďme se ještě vrátit k posledním zápasu v sezoně, kdy jste v Letňanech padli v prodloužení. Jak utkání hodnotíte?
Bylo hrozně těžké odjíždět ke třetímu zápasu série za stavu 0:2. Řekli jsme si, že nechceme nic vzdávat, že se ještě kousneme a pokusíme sérii vrátit před naše úžasné fanoušky. Celé utkání bylo vyrovnané, museli jsme dvakrát dotahovat a nakonec se nám podařilo vyrovnat při power play. Trochu mně mrzí, jak jsme naložili s dvouminutovou přesilovou hrou pět na tři. Prodloužení trvalo bohužel půl minuty.

Proti vítězi základní části jste nakonec v sérii nehráli ani jeden zápas. Na druhou stranu jste ani v jednom utkání nezklamali…
Prohráli jsme v sérii 0:3, ale osm z devíti třetin bylo naprosto vyrovnaných. Myslím, že jsme byli hodně důstojným soupeřem proti vítězi skupiny. Mám pocit, že to Letňany ani nečekaly. Co sérii rozhodlo? Větší štěstí při proměňování šancí, o hodně širší kádr soupeře. Nám každá minuta brala kousíček síly. Rozhodla také absence David Tůmy.

Ano, chyběl David Tůma. Co bylo důvodem jeho absence?
David musel brát antibiotika. Chyběl nám hodně. Rozpadl se nám první útok a hlavně se nám rozpadla první přesilovková pětka. Bohužel to k hokeji patří.

Děčín si po dlouhé době zahrál play-off. Jak celou sezonu vlastně hodnotíte?
Rozdělil bych to na tři části. Základní část nebyla nic moc. Byl tu ze tří čtvrtin nový tým. Mladší hráči si zvykali na dospělý hokej, starší a zkušení zase na druhou ligu. Měli jsme strašně těžké rozlosování a nějak jsme se do toho nemohli dostat. V nadstavbě bylo vidět, jakou má mužstvo chuť dostat se na to desáté místo. Nejvíc pomohlo to, že mužstvo chtělo hrát tak, jak jsme po něm chtěli. Takže hrát dobře do obrany. Všichni jsme věděli, že směrem do útoku máme velkou sílu. A předkolo? To byla nejlepší část sezony, strašně jsme si ty zápasy užívali. Hráli jsme to na čtrnáct, patnáct hráčů. Dokázali jsme zase dostat hodně lidí na děčínský zimní stadion.

Často jste bojovali s úzkým kádrem. Nedalo se tady udělat víc?
Bojovali jsme s velmi úzkým kádrem. Báli jsme se dalšího zranění nebo nemoci. Kádr máte vždy tak široký, jak vám dovolí finance.

Zmínil jste fanoušky. Jak jste byli spokojený s diváckou podporou?
Diváci v Děčíně? Něco neskutečného. Ohromně nás povzbuzovali i když se nám zrovna nedařilo. Bylo neuvěřitelné, kolik jich za námi jezdilo na venkovní zápasy. V utkáních s Kobrou a s Letňany nám vytvořili v každém zápase domácí prostředí a za to jim patří velký dík!

My už jsme se v jednom rozhovoru dotkli téma střídavých startů. Jaký je váš názor?
Je to pro obě strany těžké. Když jsem působil v Ústí, byl to velký problém. Kluby z vyšší soutěže si s vámi dělají co chtějí. My jsme letos měli kluky z Litoměřic a myslím si, že nám vycházeli vstříc a nemůžeme si moc stěžovat.

Jak se vám zamlouval systém druhé ligy?
Mně se systém líbí i nelíbí. Hrajete s více soupeři, jsou to atraktivní zápasy, ale co se týče cestování a financí, tak bych byl pro tři skupiny. Hrálo by se více derby zápasů, lidé by chodili ve větším počtu.

Hádám, že už na led nechodíte. Kluci tedy mají volno?
Na ledě už nejsme. V pátek jsme měli závěrečný večírek, kde se musely utratit peníze z kasy. Hned potom dostali hráči volno?

Je na programu posílení mužstva do další sezony?
Za mě byl mělo mužstvo zůstat ze 70 procent pohromadě a pak ho vhodně doplnit. Není dobré každý rok měnit tři čtvrtiny kádru a začínat znovu. Tým by měl být spolu dva, tři roky. Ale vše záleží na financích.

Budete pokračovat v roli hlavního trenéra HC Děčín?
Rád bych, ale to je otázka na vedení klubu. Uvidíme. Přicházel jsem do Děčína, protože jsem chtěl zase více vyhrávat, než tomu bylo při mém působení v Ústí. Už vůbec nemluvím o Bílině, to pro mě byly dva naprosto ztracené roky. Myslím, že se mi to z větší části splnilo. Měl jsem radost, když jsem pozoroval, jak se někteří hráči lepšili zápas od zápasu. Hodně si cením, že jsem mohl trénovat Michala Trávníčka, protože je to opravdový profík. Byl to opravdový šéf do kabiny, skromný kluk a hlavně vzor pro mladé hráče. Byla by hrozná škoda, kdyby skončil.