U vchodů na severní straně zimního stadionu to chvíli před třináctou hodinou vypadalo, jako kdyby měl zanedlouho začít extraligový zápas. Fanoušci postávali v dresech, se šálami. Kousek od nich zaparkovali dvě ikony černožlutých barev – Jiří Šlégr a Martin Ručinský. Něco tu ale nesedí. Místo klobás tu dnes plní ruce květiny a hokejové star se rozhodně netváří odhodlaně. V tichých konverzacích se také neprobírá nejbližší soupeř, hlavní roli v nich hraje někdo jiný. Ivan Hlinka.

Kde jinde by se na něj mělo zavzpomínat než právě tady. Před zimákem, kde hokejově vyrostl. Před zimákem, kde válel. Před zimákem, který nese jeho jméno. Před zimákem, kde stojí jeho socha. Právě k ní pokládali všichni příchozí květiny. „Když se řekne Ivan? To mám husí kůži. Byl to můj hokejový táta, udělal pro mě neskutečně moc. Ty vzpomínky jsou hluboké. Nemůžu uvěřit, že už je to deset let," řekl Jiří Šlégr. On a Martin Ručinský položili k soše věnec.

Tihle dva velikáni českého hokeje pod vedením Ivana Hlinky vyhráli mistrovství světa a olympiádu v Naganu. Bez jejího připomenutí se pietní akt neobešel. „Tohle je největší úspěch v historii sportu a vděčíme za něj jemu. Pamatuji si, že když jsme vyhráli, tak on se rozbrečel. Takový kus chlapa, který byl vždycky nad věcí a všechno zvládal machrovským stylem. Tehdy byl ale úplně naměkko," doplnil Šlégr. I když se chtěl usmát, podobu jeho výrazu často diktovali silné emoce.

Stejně tak akci prožíval i Martin Ručinský. Když došlo na minutu ticha, bez mrknutí oka hleděl do země. „Na něj se nedá vzpomínat jinak než v dobrém. I když tu dnes fyzicky není, pořád je tu mezi námi. Já osobně si na něj vzpomenu velice často. Stačí jen, abych minul nějakou jeho fotografii," nechal se slyšet legendární útočník.

Asi nejemotivnější odpoledne prožila Liběna Hlinková. V očích prakticky neustále potlačovala slzy. „Neprožívám to zrovna dobře," podotkla, když se k ní nahrnuli novináři s několika dotazy. „Vzpomínek mám hrozně moc a některé si chci nechat jen pro sebe a nedělit se o ně. Každopádně to byl ale lidský, normální chlap. Hodně toho dokázal, i přesto jsme ale v soukromí vedli úplně běžný život."