Nedávno přijel Zajíc s kralupskými třeťáky na hokejový turnaj do Teplic. Se svými svěřenci absolvoval energicky rozcvičku, i na střídačce bylo vidět, že ho koučování osmiletých prcků baví. Kralupské Vydry teplický turnaj s přehledem vyhrály. Třiapadesátiletý Zajíc se pak v útrobách zimního stadionu rozpovídal nejen o své práci, ale i o českém hokeji a jeho vyhlídkách na čínské zimní olympiádě.
Váš tým byl první, turnaj jste si určitě všichni užili.
Je jednoduché si to užívat s dětmi, protože ony jsou pořád veselé, mají zájem o hru. Tyhle turnaje jsou fajn. A ještě když se povede uspět, tak děti září radostí a super je to tím pádem pro nás všechny… Je to pak taková satisfakce.
Jak se vám líbilo v Teplicích?
Už jsem tu párkrát byl s Kladnem. Moc se mi tu líbí, protože je to tu příjemné, led je skvělý, turnaje jsou perfektně zorganizované.
Jak to, že jste se znovu vrátil do Kralup?
Prošel jsem toho víc. Když jsem odcházel, nebo jsem vlastně musel odejít z Kladna, tak jsem šel na Hvězdu, nějaký čas jsem dělal v Kralupech, pak zase jinam. Je to tak, že migruji, a když má nějaký klub problém, osloví mě, rád pak pomůžu. Pokud tedy mám s tím klubem dobré vztahy, vzpomínky na něj…
Co máte v Kralupech na starosti?
Jen kategorii 2013, což je třetí třída. Vyhovuje mi to. Mám svou práci. Tohle se seběhlo tak, že mě požádal Jakub Kaprál o výpomoc, tak jsem vzhledem k tomu, jak se Kralupy profilují, jakou mají filozofii, kývnul. Byla pro mě radost nabídku přijmout.
A co se stalo na Kladně, že tam nepůsobíte? Přeci jen jste kladenská legenda…
Odejít bylo moje soukromé rozhodnutí.
Asi můžeme říct, že to tam není úplně ideální s mládeží, což vlastně potvrzuje i to, že odchovanců Kladno moc nemá…
Za normálních okolností by to bylo tak, že každý špatný výsledek by lidi startoval k tomu, aby to změnili a otočili. Je to o nastavení a filozofii. Každý z nás si může cestu, jakou půjde, sám zvolit. Vybereš si, jestli zůstaneš, nebo odejdeš. Víc to ale komentovat nebudu.
Na jaké úrovni je práce s mládeží v Kralupech?
U nás v Česku to není ani tak o systému, jako o lidech, kteří do toho dávají své emoce, práci navíc. Peníze na zaplacení velkých profesionálů, aby se tomu mohli věnovat opravdu naplno, tolik není. Kluci, kteří to u nás dělají, to dělají naplno. Podmínky k růstu do žákovských kategorií mají děti stejné jako všude jinde. Myslím si, že to je super. Kuba Kaprál, který děti vede od první do páté třídy, to v Kralupech dělá úplně maximálně skvěle; s laskavostí, tolerancí. On je navíc mladý kluk, tak jeho jazyk není tak vzdálený od mladých kluků, které vede. Pro malé děti to pak má velký význam. Abych to shrnul - podmínky jsou v Kralupech na úrovni velkých akademických klubů.
Jako máte filozofii? Necháváte zahrát každého, nebo si už kluky vybíráte?
S některými lidmi jsme se museli rozloučit, protože to byli lidi, kteří chtěli hrát na výsledky. Na maximum chtěli vytěžovat ty lepší děti, které ale podle nás ani nebyly tak rozdílové. To bylo pro výchovu úplně bezcenné. Děti, které jsou rozdílové, tak mají samy mezi dětmi postavení takové, že je tam pouští, aby šly dát gól. Tam není problém u těch opravdu rozdílových dětí. Ale nepodporujeme to, že se protěžují děti, které jsou rozdílové jen v uvozovkách, že je protěžují trenéři, rodiče… Klub naopak podporuje to, že kluci mají mít z hokeje hlavně radost, má být pro ně zábavou. Dětí, které chtějí pracovat, které chtějí být nejlepší, se vždycky samy prosadí.
Později jdou ale ty talentované děti z Kralup tam, kde v pozdějším věku bude jejich progres vyšší, je to tak? Třeba do Kladna?
Jasně, že jdou. Do Kladna ale teď už tolik ne. Kladno je totiž kvůli problémům se stadionem v komplikované situaci. Podmínky, které nabízí Boleslav nebo Liberec, jsou pro ty kluky taky zajímavé. Takže dneska jdou dobří hráči z Kralup právě tam.
Ono se říká, že když někdo vyčnívá v žákovské kategorii, tak je lepší, aby jinam nešel, protože může se lépe rozvíjet. Jaký na to máte názor?
Samozřejmě, souhlasím s tím. Když hraje ve své kategorii a zároveň třeba ve vyšší kategorii, tak je víc vytížený, víc obletovaný, získává takovou tu schopnost být rozdílový, což není lehké, aby to člověk unesl. To je tak šestá sedmá třída, ale v osmé deváté už je potřeba mu nastavit konkurenci a pravidla. Je to kolektivní sport. My nechceme vychovávat jen super elitní borce. Pro kolektivní sport jimi všichni být nemůžou. Takže do akademických klubů se přesouvají jen ti nejlepší v osmých a devátých třídách.
Pojďme zpátky k vám. Ještě si chodíte zahrát hokej?
Žádnou soutěž hrát nechodím. Jsem hodně starý, jsem rád, že držím pohromadě. (smích) Jen s dědky se scházíme každou neděli.
A jakou práci máte k tomu trénování trojky v Kralupech?
Pracuji ve Sport Investu, což je známá marketingová společnost, která zastupuje sportovce. Máme například Hertla, Paláta a další známé hráče. Pracuji tam ale krátce, jsem zatím zelenáč. Na Kladně jsem skončil loni v září, pak přišla tahle nabídka. Sbírám zkušenosti.
Když jste byl mladší, tak jste měl rád hráčské agenty?
Když jsi mladší, tak jsi rád, že ti někdo může pomoc. Bez agenta nemá ten kluk žádné informace o tom, kdo shání typologicky vhodného hráče; kluby nemají takový rozsah, aby se mohly o všechny své hráče postarat. Mám tím na mysli zdravotní stránku a další podobné věci. Například když se hráč zraní, tak agentura pomůže, protože má rychlejší zdravotní péči. Je to komplexní péče. Pracujeme u nás v Česku, ale i v zámoří, po celé Evropě. Síť kontaktů je obrovská, to si asi nikdo neumí představit.
Na co se chcete zaměřit vy?
Já jsem jen takový skaut. Vyhledávám děti, které mají vlohy a nadání. Oslavujeme je a pracujeme na jejich rozvoji a růstu. Nad námi je pak další skupina lidí, která dělá Extraligu, Evropu, Kanadu, Rusko a tak dále. Já mám ty mrňousky, o ně pečuju.
Co podle vás rozhoduje v pozdějším věku, že se hokejista prosadí v konkurenci ostatních? Je vůle a píle víc než talent?
Každý má nějaké hranice. Když si budeš moct zvolit mezi hráčem, který má velký vlohy, nadání a potenciál, ale je komplikovaný, nebo hráčem, který má nižší talent, ale poslouchá tě, tak vždy je těžší pracovat s tím komplikovaným. Je to kus od kusu. Nejde to paušalizovat.
Vy jste byl známý jako expert České televize. S tím už je konec?
Je. Ukončil jsem to, protože ta spolupráce mi brala dost času.
Co jste tehdy dělal?
Věnoval jsem se hokejovému mužstvu Číny, byl to výběr pro olympiádu. Byli jsme v tom zapojení my, čeští trenéři, česká skupina lidí. Je škoda, že to nevyšlo, covid byl silnější. Bylo to tak, že kontakt českého hokeje s Čínou skončil kvůli pandemii.
Teď za Čínu budou hrát naturalizovaní Kanaďané, to asi není zcela správně. Jaký na to máte vy názor?
To je volba každého z nás. Oni se mohli rozhodnout, jestli budou hrát se svými hráči, nebo jestli vezmou ty Kanaďany…
Jaké máte očekávání před Hrami z českého pohledu?
Ona je otázka, jestli se hokejový turnaj bude konat. Ale pokud to odstartuje, tak se budu těšit. Máme tam spoustu kluků, které zastupujeme, ale obávám se, že by mohly nastat velké komplikace ohledně covidu.
Pokud se turnaj rozběhne, jaké mají šance naši hokejisté?
Já jsem v tomhle optimista. Hokej je hodně vyrovnaný. Špička je trošku odskočená - Rusko, Kanada, Švédsko. Pořád ale máme tým, který může konkurovat všem. Když se kluci dobře naladí a budou zdraví, vyjde jim štěstíčko naproti, ale musí být připraveni, tak úspěch může být. Pro nás je teď úspěch čtvrtfinále. Když se prokoušeme dál, tak to bude super.
Je to změna oproti minulým létům. Dřív se čtvrtfinále bralo jako neúspěch.
On i ten systém byl jiný. Udělal jsi základní část, v ní body, šel jsi dál. Dnes je to formou play off. A to je nevyzpytatelné. Je o náhodách, o zdraví hráčů. Do toho všichni nevidíme. Já našim věřím. Kopat do toho, když to dělám, by bylo nesmyslné.
Proč se českému hokeji na mezinárodním fóru dlouhou dobu nedaří uspět?
Dlouhou dobu se nám nepovedlo kontinuálně vychovávat kluky pro NH. Je otázka, čím to je. Jestli jen tím, že trenéři dělají špatnou práci, nebo nemáme dětí, nebo nezvládáme přechod mezi kategoriemi juniorů a seniorů, protože šance pro mladé jsou čím dál užší… Na to musíme najít správnou odpověď.
Jaký je váš názor?
Někdo říká, že si to mladí nezaslouží. Já říkám, že jim nedáváme šanci. Najít ale správnou odpověď neumí zatím nikdo. Ani lidi, kteří za to jsou extrémně zodpovědní.
Ještě když se vrátíme k české reprezentaci, tak to vypadá, že trenéři sází na zkušenost.
Zkušenost je jedna věc, ale musí tam být nějaký risk. Třeba jako v devadesátém roce riskli Wohl a Neveselý Jágra, Reichela a Holíka. Někdo může říct, že to byli jiní hráči, extrémně talentovaní, ale tu šanci dostali. Ale je to tak, že ta naše generace dostala šanci velkou. Netrvala jen nějaké krátké období. Nešli jsme jen na dva zápasy pět minut. To se děje teď, že to kluci odehrají a hned je vyhodí, když se něco nepovede. My hráli celý zápas, měli jsme ice time 15 – 20 minut. A celou sezonu. Trenéři nás drželi. To pak měl hráč šanci vyrůst. Teď je to komplikované. Ale věřím, že se náš hokej zvedne, že brzy uspěje. To pak zlepší náladu v něm, nastartuje proces zlepšování.
