Po dvou přípravných zápasech, které Janus za žlutočerné odchytal, jsou příznivci Vervy spokojeni, brankoviště jejich milovaného klubu se zdá být v bezpečí. „Jara", jak Janusovi familiérně říkají, si začínají hýčkat. „Fanoušci skandují moje jméno, i za nepříznivého stavu povzbuzují. Doufám, že jim to vydrží, a my jim to budeme splácet skvělými výkony," usmívá se brankář, který na rozdíl od Francouze drží jako většina „posledních instancí" lapačku v levé ruce.

Po porážce se Znojmem, kdy Janus odchytal bez inkasované branky první polovinu utkání, a výhře nad Chabarovskem, to už lapal celé střetnutí, se rozpovídal o svých pocitech. „Na ledě se cítím dobře. Libí se mi spolupráce s trenérem brankářů Zdeňkem Orctem. Snažíme se na trénincích odstranit negativní věci a pak tu pohodu a sebevědomí přenést i do zápasů. Na vše je ještě čas, do začátku sezony to doladíme."

Janus společným tréninkům s Orctem věří, litvínovský specialista na brankáře totiž už spoluprací s Pavlem Francouzem dokázal, že v republice patří ve svém oboru mezi nejlepší. „Hodně sleduje věci ze zámoří, všechny ty různé metody. Snaží se nám je dávat ještě čerstvé. Díváme se na zápasy NHL, analyzujeme hru, chytání brankářů, různě si vše rozebíráme. Samozřejmě se také díváme na sebe, je důležité vidět sebe a svoje chyby. Brankářské styly se rychle mění, je to dobou, progresem v hokeji. Jak jsem říkal, Zdeněk nám vše servíruje ještě za tepla. Jsem rád, že se od něho můžu učit," pochvaluje si Jaro.

Víte, že…
…Janus hrál až do 12 let pouze fotbal? Pak se rozhodl stát se hokejovým brankářem. Mělo to ale jeden velký háček – měl nadváhu a neuměl bruslit. Trenér Jurčenko mu po prvním tréninku řekl, že z něho brankář nikdy nebude. Už v 15 letech ale o brankáře Prešova projevil zájem Slovan Bratislava.

On sám patří mezi menší brankáře, 183 centimetrů v současné době není pro gólmana rozhodně ideální výškou. „V Americe je trend vyšších brankářů, takhle malé už tam ani nechtějí draftovat. Je to tím, že je tam menší hřiště v Evropě, hráči nemají čas mířit, takže střílí z první. Brankář pak musí zabrat co nejvíce místa. Styl chytání vyšších gólmanů je spíš pasivní. Kleknou si, zaberou hodně místa dole, zároveň ale pokryjí místo i nahoře, protože jsou mohutní a velcí. My menší, musíme být více mrštní. Kdybych byl velký, tak taky chytám jako oni," vysvětluje Janus. „Je to prostě tak, že v Americe máš jako velký brankář výhodu. Každý ale má svůj vlastní styl. Já jsem, jaký jsem. Snažím se být ale nejlepší!" tvrdí rozhodně.

Jednu věc se ale rozhodl Janus změnit, v Litvínově se totiž kvůli své masce se sparťanskými motivy stává terčem častých rýpanců. „Neslyším to od vás poprvé," potvrdil, když se ho novináři ptali právě na masku. „Už se na tom pracuje. Myslím, že do konce měsíce budu mít výstroj v klubových barvách, nechte se překvapit," roztáhl milovník čísla 32 opět pusu od ucha k uchu.