Nejen Dominátor není v souvislosti s pardubickým rodinným stříbrem jménem hokej optimistou. Sýkorovi, Marcinkovi, Tyborovi a dalším nevěří ani jejich fandové. Jak jinak si vysvětlit dva tisíce volných míst, které nechali diváci v úterý bez zájmu volná? Přestože v jedné z našich nejhezčích hal bylo přes osm tisíc párů rukou, atmosféra nebyla ani zdaleka taková, jaká panovala minulý týden v Litvínově.
Jinak je ale potřeba před příznivci červeno-bílého klubu smeknout klobouk; jsou nesmírně přátelští a slušní, k litvínovským fanouškům se chovají skoro jako k sourozencům. Po městě se tak fandové „Chezy" můžou pohybovat bez obav, že by měli díky své klubové příslušnosti jakékoliv problémy.
A že vyznavačů černé a žluté na východ Čech nedorazilo málo! Po městě v úterý korzovali od časných odpoledních hodin, pěkné počasí je lákalo k procházkám. Někteří z nich si na výlet do Pardubic vzali dovolené, výjimkou nebyli ani tací, co ve městě na Labi ležícím strávili noc.
„Hlavně se z toho nepo…!" říkají si „ropáci" mezi sebou navzájem po „hlinkovsku". Ivan s nimi byl i v Pardubicích; velká vlajka s portrétem hokejového génia v úterý ozdobila jejich plný kotel. Na ledě to pak vypadalo, že se kolena rozklepala hlavně domácím. Ve druhé třetině sice srovnali krok, v té poslední už ale opět byli bezzubí, hosté z Podkrušnohoří jim nedali žádnou šanci na zdramatizování utkání. Litvínovský válec je k nezastavení, čiší z něj cosi nepopsatelného. Něco, na co čekalo několik generací žlutočerných…
