Zdroj: Deník/František Bílek
Hokej mají oba v srdci už dlouhá léta. „Hanzel ho hrál Mostě za Báňské stavby a také v Karlových Varech, Duchek jen s kamarády v Želenicích. „Teď si chodím zabruslit se svým klukem, zkoušíme to, baví ho.“

S ostatními fanoušky mají skvělé vztahy. Ať už do Bíliny přijedou z Mostu, Děčína, Jablonce nebo i odjinud. Po zápase s Děčínem se s příznivci Medvědů rozloučili přátelským „ahoooooj!“

„Známe se, jezdí sem pořád. Nemáme nikde nepřátele, všude jsou v pohodě. Teď už sem přijíždí hodně ti mladí, ale i ty známe. Někdy se mezi nimi najde někdo, kdo to přežene s alkoholem, pak to podle toho vypadá. Ale není to zase tak často. My si pivo na hokeji nedáváme. Na to nejsme,“ líčí Duchek. „Maximálně, když se vyhraje venku, tak někde cestou nazpátek,“ dodává Hanzel.

ZNAJÍ SE NEJEN S HRÁČI, ALE I S MANAŽEREM
Mladší z hrdinů tohoto příběhu se živí jako tesař. „Přes zimu moc práce nemám, tak se můžu věnovat hokeji. Jezdíme i ven. Kratší vzdálenosti autem, ale třeba do Vrchlabí a dál jedeme s hokejisty autobusem. Díky tomu se známe s manažerem Kanisem, trenéry i s hráči, hlavně s těmi, co tu jsou už dlouho, třeba s Procházkou, Urbanem. Jen doufám, že nám je nevezme Most, prý už měl na ně zálusk,“ neskrývá Duchek své obavy.

V tom mu v kapse začne vyzvánět mobil. Hymna Slavie prozrazuje, že je příznivec „sešívaných“. „Je to tak, fandím jim,“ neskrývá. A jeho tchán „práskne“ na sebe, že je dlouholetým sympatizantem brněnské Komety. „Mám rád Brno, ale i Litvínov. Nejvýš je samozřejmě Bílina. Fandit jsem chodil, když ještě ani nebyl stadion pod střechou. Rád se chodím dívat i na fotbal. Prostě mám sport moc rád a David také.“

Bílina doma padla s Děčínem 2:7
FOTO: Za Děčín nastoupili manažer a sekretář, Bílina i tak vysoko padla