„Jsem potlučená, ale už je to skoro v pořádku. O víkendu bych  chtěla zase hrát!" říká plaše, ale odhodlaně 15letá blondýnka. V neděli jí však do skoku nebylo. Nehybně ležela na ledě a v hlavě se jí vybavil záběr ze švýcarské ligy, který společně se svým tátou den před osudovým zápasem viděla na internetu.

„Taky jsem si na to hned vzpomněl. Utkání  jsem sledoval z hlediště. Manželka naštěstí zrovna v hale nebyla. Hned poté, co se to stalo, se mi celé to video promítlo. Bylo to hodně podobné," mrazí pana Petra Bezolda ještě dnes.

Veroniky tatínek bezprostředně po nárazu své dcery na mantinel seběhl z hlediště k ledu. Začala s ním cloumat bezmoc. Nevěděl, co s dcerou bude, dlouhé bylo i čekání na záchranku. „Je paradoxní, že při zápasech mužů je povinností mít u stadionu sanitku. Při utkání mládeže tomu tak není, je na nich jen zdravotník. Čekali jsme asi 25 minut, než tedy z Teplic dorazí záchranná služba. To byl ale ještě dobrý čas. Minulý rok spadl jeden mladý hokejista na branku, jeho zranění se také zdálo být vážné. Sanitka ale přijela až za 45 minut."

Když mladou „dračici" dovezli do teplické nemocnice, stále nemohla dolními končetinami hýbat. „Asi to bylo hodně i psychického rázu. Viděla na videu toho Švýcara, měla v sobě určitý blok. Tak nám to vysvětlovali i doktoři," líčí maminka Ludmila Bezoldová.

Veronice v Teplicích udělali magnetickou rezonanci, která vyloučila zlomeniny. Dostala injekci, po níž se cit do nohou po pěti hodinách začal vracet. Před tím ale jakoby byla gumová. „Kamarádka mě kousala do palce u nohy, nic jsem necítila. Bylo to hrozný," vrací se Verča k okamžikům, které jí hodně vyděsily. „Bála jsem se, že nebudu moct chodit, hrát hokej. Pořád jsem myslela na ten příběh švýcarského hokejisty."

Vše naštěstí dobře dopadlo, Veronika zase bude skákat přes kaluže. Ale přehánět to nebude, dobře totiž ví, že za nepříjemnou příhodou si tak trošku může sama. „Byla jsem před tím hokejem na horách, hodně jsem se unavila," přiznává. „Když týden nestojí na bruslích, je to znát. Snowboard a bruslení, to je přeci jen rozdíl. Zkrátka z toho vypadla, k tomu se přidala únava," dodává Veroniky maminka.

Neštěstí zkrátka nechodí po horách, ale po lidech. U Veroniky nebylo v letošní sezoně poprvé. „Na jejím začátku jsem měla mononukleózu. Čtyři měsíce jsem byla mimo. Tahle sezona je prostě  na nic," protáčí oči v sloup.
Kariéru přitom měla Veronika Bezoldová rozjetou skvěle. „S hokejem začínala docela pozdě, asi až v osmi letech," začíná maminka sympatické slečny vyprávět její hokejovou story. „Její bratranec byl v přípravce, ona se chtěla jen naučit bruslit. Nějak jí ale kvůli škole nevyhovovaly hodiny, ve kterých bylo bruslení, tak začala chodit na led s přípravkou. To byli čtyřletí kluci, ona mezi nimi byla jako obr. Později začala hrát i za holky, byla v Roudnici, Litvínově. Škoda, že jí teď zastavila zranění a nemoci."

Hokej obdivovatelce Sidneyho Crosbyho z Pittsburghu jde výborně. Za Litvínov hraje nejvyšší ženskou soutěž, dokonce byla v české reprezentaci do 15ti let. „Teď jsem v devítce, už jsem ale udělala přijímačky na sportovní školu v Mostě. Chtěla bych se zlepšovat, dostat do reprezentační osmnáctky," přeje si Veronika. Snad už jí osud do cesty nepostaví žádnou komplikaci. „Příští středu jdu ještě na kontrolu. Do té doby mi rodiče hrát nedovolí, i když bych chtěla. Pak už ale začnu," slibuje.