O Ivanu Hlinkovi byly popsány stohy papíru. Co se psalo nejčastěji?
„Legenda hokejového Litvínova.“
„Svérázný hráč a ještě svéráznější trenér.“
„Osobnost na ledě i mimo něj.“

S chemiky na titul nedosáhl, ale s reprezentací získal třikrát zlato z mistrovství světa, na světovém šampionátu později triumfoval i jako kouč. Navíc je tím, kdo zkonstruoval národní výběr pro olympiádu v Naganu, kde Česká republika na „turnaji století“ doslova vyfoukla zlato favorizovaným výběrům Ruska, USA a především Kanady. 

„Šéf“, jak mu mnozí říkali, by 26. ledna oslavil sedmdesáté narozeniny. Kolem by měl spoustu přátel, popíjelo by se, zpívalo, spát by se tu noc nešlo. Nic z toho se v přítomnosti Ivana Hlinky neuskuteční, ikona litvínovského i českého hokeje své narozeniny, tehdy padesáté čtvrté, slavila naposledy 26. ledna 2004. Necelých sedm měsíců na to po tragické autonehodě zahynula.

ÚSPĚCH, ZA KTERÝ SE MEDAILE NEDÁVAJÍ
 Největší úspěchy rodáka z Mostu, který vyrůstal v Louce u Litvínova, už jsme zmínili. Jsou blyštivé, málokdo se podobným výčtem medailí může pochlubit. Jeden z jeho velkých kousků ale medailí ani pohárem oceněný nebyl. V lednu 1987 Hlinka po roce a půl, kdy ukončil svou aktivní kariéru hokejisty, znovu oblékl litvínovský dres, aby milovanému klubu pomohl se záchranou v lize.

Sezonu 1985/1986 měli Severočeši báječnou. Po základní části skončili druzí, ve městě se hovořilo o titulu. Na trenérské lavičce je vedlo duo Dům – Hlinka, které se vrátilo domů ze Zugu. „Hlína“ ve Švýcarsku trénoval i hrál, po boku staršího kolegy sbíral potřebné trenérské ostruhy. V Litvínově měli k dispozici skvělý mančaft, který spoléhal hlavně na ofenzivu. Růžička byl nejlepším střelcem ligy, zdatně mu sekundovali Rosol, Jeřábek, Kokrment, Tarant nebo Chabroň.

V semifinále ale chemiky vyřadila v prodloužení rozhodujícího duelu Dukla Jihlava. Konečná čtvrtá pozice byla nakonec zklamáním, do další sezony se ale pod Krušnými horami hledělo s velkým očekáváním.

IVAN HLINKA na tréninku  Litvínova v roce 1987. Brání ho Šulc.

PO HODECH PŘICHÁZÍ PŮST. I V LITVÍNOVĚ 
Chyba lávky! Po hodech, jak už to tak bývá, přichází půst. Litvínov byl na podzim 1986 ve velké depresi, po šestnácti kolech měl na svém kontě jen 6 bodů (za vítězství byly přidělovány 2 body), základní část skončil s čtyřbodovým mankem na předposlední Trenčín, na osmé místo, které držely České Budějovice a které zaručovalo postup do play off, byla ztráta dokonce desetibodová.

Co bylo příčinou bídy? Před sezonou odešlo několik zkušených hráčů, nejvíce ale tým srážela častá zranění. Obávané duo Růžička – Rosol spolu hrálo minimálně, druhé „R“ totiž 10 zápasů chybělo. Absentovali i Kokrment nebo obránce Procházka. Litvínovští měli záblesky, dokázali si vyšlápnout třeba i na Pardubice, které později získaly titul. Doma je smetli 7:1, když už po 66 vteřinách vedli 2:0! Jinak se ale mužstvu trenérů Důma a Hlinky nedařilo. Co teď? 

TRENÉR VEN? NE, NA LED!
Vánoce 1986 nebyly v rodinách hráčů, vedení a příznivců „chezy“ radostné. Málokdo tehdy tušil, že Ivan Hlinka v pauze začal trénovat s mužstvem. Noviny jeho návrat avizovaly, přesto to byl pro mnohé šok, když 11. ledna naskočil do 3. kola nadstavbové části na ledě Trenčína do hry. S netradičním číslem 9, které však bylo pro veterána příznačné, vždyť devítku v NHL nosil Gordie Howe, symbol hokejové dlouhověkosti. 

Pod hradem Matúše Čáka Hlinka zaznamenal při své obnovené premiéře asistenci, která přispěla k remíze 2:2. Litvínov přítomnost legendy neskutečně zvedl. V nadstavbové části byl nejlepším týmem soutěže! Do play off nepostoupil pravděpodobně jen vinou horšího skóre, než měl osmý Gottwaldov. 

Následný boj ve skupině o udržení nebyl z pohledu žluto-černých nikterak dramatický, záchranu slavili už dvě kola před koncem sezony. Velkým dílem k ní pomohl především Ivan Hlinka. Pět gólů dal, na spoustu dalších přihrál. Podobné eso by potřebovala i současná Verva, která je nyní v mnohem horší situaci, než byl Hlinkův tým v roce 1987.