ZAČÍNAL JAKO BRANKÁŘ

„Já jsem s hokejem začínal v šesti letech. Na teplický zimák mě ale brácha s mamkou přivedli poprvé už ve čtyřech. Začal jsem se učit bruslit. Šlo to pomalu, každé začátky jsou těžké. Nebyl jsem ale ten typ, co brečel, když spadl. Spíš jsem se snažil zvednout a dál se učit. Při hokeji jsem to nejdříve zkoušel v brance. Byl jsem docela velký, tak jsem zabral hodně místa, ale postupem času jsem šel do pole. Brácha mi totiž řekl, že jako brankář nebudu mít takové uplatnění. Měl pravdu, gólmani jsou v týmu dva tři, chytat navíc může jen jeden, kdežto v poli je nás dvacet," začíná vytáhlý klučina z Teplic popisovat své sportovní začátky.

Z BRANKOVIŠTĚ DO OBRANY

Jeho cesta z brankoviště je extrémem, většinou to totiž bývá přesně obráceně; malým hokejistům nejde bruslení, tak je trenéři pošlou do branky, kde už zůstanou. Takto začínala nejedna gólmanská hvězda, Adámek se ale v třemi tyčemi orámované svatyni příliš neohřál. „Nedělá mi ale problém si i teď do branky vlézt, základy mám. Potom jsem to zkoušel jako útočník, později jako obránce. Vzadu jsem zůstal, občas jdu ale do útoku. Myslím si, že univerzálnost je jednou z mých výhod."

ZIMÁK PLNÝ KRYS

Na teplickém zimním stadionu zůstal do mladších žáků. „Ten zimák byl už obstarožní, byl ale náš, měli jsme ho rádi. Když k nám přijeli soupeři, tak si jejich kluci říkali, že přijeli tam, kde jsou krysy, kde občas na led kape ze stropu voda.
Dělali si srandu, ale ono to tak asi někdy opravdu bylo, například na ledě občas byly boule. Moc mě ale mrzí, že už žádný zimák v Teplicích nemáme, snad se brzy dočkáme nového," přeje si milovník masa na všechny možné způsoby.

STANE SE DRAKEM?

Adámek v Teplicích zažil několik pěkných chvil, na které rád vzpomíná. „Například na jeden domácí turnaj, ve kterém jsme ve finále porazili Litvínov. Ceny pak předával pan Robert Reichel, byl to pěkný zážitek. Co se týče trenérů, tak jsem začínal u pánů Jindry, Korduleho a Pechánka. Nejlepší to ale bylo pod trenérem Matejčíkem, který je mimochodem lídrem legendární kapely Motorband. Byl tu sezonu, nebo dvě. Tam jsme superově šlapali."

Od starších žáků hrál hrdina našeho příběhu za Most, jeho kariéru ale přerušilo zranění kolena, které ho na rok postavilo mimo hokejová kolbiště. V mládežnických kategoriích prošel rovněž Bílinou a Děčínem, nyní je znovu v Bílině. „V létě jsem za muže Draků odehrál pár přípravných duelů. V mistrácích zatím nenastupuju, pokud nebude místo, měl bych si zahrát za béčko Děčína krajskou ligu, tak uvidíme," maluje si.

HOKEJOVÉ SNY
Jednou by se chtěl hokejem živit, dobře ale ví, že na nejvyšší mety už těžko dosáhne. „Draftovaný asi už nebudu," culí se upovídaný učeň hotelové školy. „Ale člověk se může vždycky zlepšovat, když má vůli na sobě pracovat. Mně hokej hodně baví, je to můj život. Baví mě přijít do kabiny, povídat si s kluky o všem možném. Díky hokeji jsem získal nové kamarády, je to prostě moje druhé já," vyznává se Daniel.

HOKEJISTA I HOKEJBALISTA
Jeho další láskou je také hokejbal, hokeji nejpříbuznější sport. „Začínal jsem s ním v patnácti ve Future Teplice. Odehrál jsem ale jen pár přátelských zápasů, pak jsme nepohodli. Šel jsem do Proboštova, kde jsem měl průměr bod na zápas, hrál jsem také za béčko Ronda, ale nechal jsem se přemluvit kluky z Krupky. Byla to dobrá volba, parta je tam suprová. I když se někdy pohádáme, což se zase tak často nestává, tak na hřišti bojujeme, táhneme za jeden provaz. V minulé sezoně jsem hrál ještě za rezervu Ronda, teď už jsem ale pouze hráčem krupských Kouzelníků," vykládá Adámek spokojeně. V Krupce i přes svůj mladý věk patří k nejproduktivnějším.

Kamarádi si ho dobírají za svou přízeň pražské Spartě. „To je pravda. Máme to v rodině, fandil jí i brácha, obdivoval Petra Břízu," přiznává Adámek. Není bez zajímavosti, že ještě nedávno postával před zimními stadiony a známé hokejisty prosil o podpis. „Už jsem z toho vyrostl. Teď bych se maximálně nechal vyfotit s nějakou hvězdou NHL, třeba s Jevgenijem Malkinem nebo Erikem Karlssonem, to jsou moji oblíbenci."