Její zpěvák Petr Vrzák prozradil, jak v současnosti vypadají koncerty UDG. Všude. „Letošní podzimní turné jedeme s nejdelším playlistem v historii kapely. Kromě písniček z nové desky jsme oprášili i starší pecky, které jsme hráli hodně dávno. A premiéry se dočkají i písničky, které jsme na pódiu nehráli nikdy,“ řekl.

Holka v bytě

„Do ústeckého klubu Doma přivezeme i vlastní zvuk a světla, jako předkapela vystoupí šumperští O5 a Radeček. Osvědčili se nám už na minulé šňůře, jejich song o „jedný holce v malým bytě“ zná asi každý. Navíc se s Radečkama dobře kalí a v šatně je sranda,“ je spokojen.

Rozhovor už ale vznikl s Tomášem Jugi Staňkem, bubeníkem a autorem textů UDG. Známe se dlouho – proto to tykání.

Jakou zkušeností bylo pro UDG natáčení koncertu v cirkuse v Praze?
Velkou a dobrou. Poprvé jsme byli doslova a do písmene velká kapela. Nejdřív dva měsíce příprav. Pak tým třiceti lidí stavěl a řešil realizace koncertu. Do toho artisté, kostýmy, hosté…

Byly to i nervy?
Byly. Vždy jsme trošku nervózní před velkými koncerty.

Přesto - šli byste do toho znovu? Třeba jako do turné „pod stanem“?
Myslím, že to není poslední neotřelý projekt, který od nás lidé viděli. Máme celkově pocit, že dnes už nestačí obyčejné koncerty. Lidé potřebují něco navíc. O turné pod stanem uvažujeme. A pokud ne turné, tak alespoň série velkých show.

Zajímavé. A co jste tedy dali publiku navíc? Vznikly kvůli show i nové písničky? Nebo – měly tam nějaké premiéru?
Koncert byl spíše retrospektivou. Hráli jsme průřez třemi řadovými CD. Ale došlo i na 1. demo Štěkat do boudy. Prostřednictvím DVD uzavíráme jednu etapu - a hned jdeme vstříc další. Od ledna začínáme pilně zkoušet nové věci.

Fajn, ale ještě k vašemu šapitó. Jsou zde i širší cirkusové souvislosti? Můj děda třeba miloval Cirkus Humberto, bral mě s sebou do cirkusů…
Náš kamarád Artur rozjel cirkus jako jeden ze svých projektů. „Upekli“ jsme to na pivu. Když už mluvíš o Humbertu, měli jsme půjčené přímo ty kostýmy, které v seriálu hrály. Zvláštní pocit.

Jak zvláštní pocit? Nostalgie, melancholie, nakouknutí „pár let“ zpátky? Asi tak to myslíš?
Nevím přesně… Atmosféra a úvahy o tom, co je s lidmi, kteří ty kostýmy oblékali.
Barrandovský fundus je celkově místo s atmosférou. A vůbec to bylo fajn. Člověk, když něco dělá, pozná nové lidi i místa. To je na tom skvělé.

Píšeš texty, dostane se ten zážitek i do písničky?
To je možné. Vážně to ve mě dost zanechalo. Cirkus je speciální svět, žijou v něm speciální lidé. Pro někoho možná lehce opovrženíhodní, pro mě přitažliví.

Jak vás pod šapitó podpořili fanoušci? Byla hezká atmosféra? A nerušili třeba ochránci zvířecích práv, kteří cirkusy „nemusí“?
Fanoušci nás podpořili ohromně. Atmosférou to byl asi náš nejlepší koncert vůbec. Ochránci nerušili, nemají proč. Cirkusáci totiž svá zvířata milují.

Kterou písničku sis sám nejvíc užil?
Náš hit Vůně. Nechal jsem se při něm donést po rukách lidí až ke zvukaři. Tam jsem měl schované druhé bubny a na ně hrál dál. Pak zase zpět – super zážitek.

Musí to být zvláštní adrenalin, s nástroji v rukou a artisty nad hlavou…
To jo. Je fajn, když za úsilí člověk dostane odměnu. A nadšení fanoušci – to je ta nejlepší odměna, jakou může muzikant dostat.

Na koncertě se ledacos s notami nepovede. Budete zvuk ještě čistit a blýskat ve studiu, popř. něco dohrávat a dozpívávat? Nebo risknete syrovost a autentičnost na úkor „hi-fi“ zvuku?
Upřímně řečeno ještě nevíme. Záznam je teď ve studiu a my ho ještě neslyšeli. Podle zpráv od Ecsona, který nahrávku bude míchat, se nám to povedlo. Tak uvidíme.

Kdy bude křest, vyjde komplet DVD/CD? Nebo každé zvlášť?
Nad tím ještě dumáme. Spíš to vydáme najednou. Určitě bychom rádi vydali live CD i elektronicky, tedy dali ke stažení třeba na web t-music.cz Byla by to skvělá propagace před vydáním čtvrté desky.